Z pohledu stáří se obě vzdělávací zařízení velmi liší. Zatímco sedlčanská škola vloni oslavila 20. výročí svého vzniku, škola v Kunraticích byla založena před 278 lety.

Sedlčany a Kunratice přesto k sobě mají velmi blízko – prostřednictvím projektů a zaváděním moderních metod výuky a také otevřeností ředitelů odpovídat na problémy ve školství. Více nám přiblížil v rozhovoru ředitel hostitelské školy Jaroslav Nádvorník.

Jak dlouho spolupracujete s ředitelem Vítem Beranem a školou v Kunraticích?
S Vítkem se znám asi 15 let. Jezdili jsme za ním do Prahy s dětmi školního parlamentu nebo jsme se setkávali při takzvaných toulkách Prahou ve škole v Táborské ulici, kde dříve řediteloval. Spolupráce se nepřerušila ani nyní, kdy vede ZŠ v Kunraticích. Navíc je to naše pilotní škola v grantu společnosti The Kellner Family Foundacion s názvem Pomáháme školám k úspěchu.

Co bylo hlavní náplní semináře?
Seminář byl v podstatě jednodenním výjezdem učitelů z Kunratic do naší školy, do ZŠ Zdice a ZŠ Dobronín. Šedesát pražských učitelů se rozjelo do našich tří ´zasíťovaných škol´. Rozdělilo se zhruba na třetiny. Řediteli Beranovi šlo při plánování této akce o to, že roky přijímají návštěvy z různých škol, studenty z fakulty, a jejich kantoři stále něco někomu ukazují. Teď je naopak vzal do partnerských škol pro inspiraci a jaksi za odměnu. Kolegové se seznámili s pedagogickými principy naší školy a s její filozofií. Kromě toho, že absolvovali prohlídku školy, navštívili celkem deset vyučovacích hodin, jak na prvním, tak na druhém stupni.

Čím k sobě mají například obě školy blízko?
Na obou školách se zabýváme různými – a snad pro děti zajímavými – projekty, na obou školách píšou deváťáci výstupní práce, které nazýváme absolventské, oni magisterské. Snažíme se přejímat a zapracovávat prvky moderní pedagogiky. Na obou školách má celý sbor za sebou desetidenní kurz ´kritického myšlení´ (RWCT). Kunratice jsou školou zapojenou v Kellnerově grantu už třetím tokem, my teprve začínáme. Naše kolegy čeká v přípravném týdnu v srpnu dvoudenní seminář typologie osobnosti, které mají Kunratičtí už za sebou.

Co považujete za největší přínos tohoto setkání?
Vzájemné poznání učitelů, navázání kantorské spolupráce – mám na mysli metody, tipy na výukové programy, publikace… Každá hodina viděná jinde je několikanásobně účinnější než nějaký drahý seminář.

A ještě k aktuálnímu kontroverznímu tématu. Má sedlčanská škola Propojení problém s předepsanou kvalifikací učitelů? Budou muset někteří kantoři z tohoto důvodu skončit nebo si doplňují potřebné?
U nás to velký problém není. Jen jedna paní družinářka si doplňuje vzdělání. Problém je ale v tom, že několik hodin, které učili ´praktici,´ budou muset přejít na naše učitele. Dám příklad. Předmět šití u nás učila mistrová odborné výchovy švadlen z oděvní průmyslovky. Nově to nebude možné. To považuji za blbost. Nebo hodinám výchovy na prvním stupni, které skvěle odučí družinářky, se budou muset věnovat učitelé v nadúvazku. Protože ale patříme velikostí mezi středně veliké školy, tak se s tím nějak srovnáme. Pro malé školy toto nařízení to ale bývá vražedné.

Takže argument, že si učitelé za roky od „sametové revoluce" mohli vzdělání doplnit, neuznáváte?
Je absurdní. Souhlasil bych s tím, kdyby se neustále neměnily parametry postačujícího vzdělání, ale hlavně, kdyby bylo kde studovat. Pedagogické fakulty státních univerzit na dálkaře vysloveně kašlou. Není to pro ně ekonomicky zajímavé. Teď si nesmírně jen mastí kapsy soukromé vysoké školy s nepřesvědčivým efektem. A za dálkaře, například ze Středních Čech nebo z Plzeňska, bych položil tuto otázku: Vážně si ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy myslí, že bude matka se třemi dětmi ve 40 letech jezdit šest semestrů do Brna, jen aby měla doklad o vzdělání? Její výuka se tím zpravidla neobohatí. Učí ten, kdo učí rád a dobře. Jinak by se s ním ředitelé dávno rozloučili. Tím nezpochybňuji formální vzdělání. Ale musí tomu odpovídat podmínky. Jsme státní školy. Pedagogické fakulty jsou státní školy. Někde je chyba.

Marie Břeňová