Považujete narozeniny Střední průmyslové a Vyšší odborné školy Příbram také za svoje narozeniny?

Určitě to tak cítím. Jsem ve škole od roku 1993. Zažil jsem oslavu kulatých 150. narozenin před 10 lety. Když se člověk otočí a vrátí do minulosti, tak si myslím, že jsme to slavili před rokem. Bilancování je zcela na místě a i pro mě je to zrcadlo toho, co se podařilo za posledních deset let.

Škola slaví 160 let svého založení. Snažíte se stále poukazovat na její historii a držet se hornické tradice a zvyků?

Historie se u nás udržuje a dbá se na ní. To je známá věc. Snažíme se nezapomínat na hornické zvyky jako je Skok přes kůži a podobné. Zůstáváme u symbolické zelenočerné kombinace barev, která je typická pro hornictví. Za tradici se také dá považovat to, že škola vždy reagovala na potřeby průmyslu. Řešíme, jaké jsou v regionu firmy, o jaké absolventy mají zájem a jak bychom jim mohli pomoct. Řešíme, jaký je zájem rodičů a studentů o studium.

Jaký nastal technologický pokrok za osmnáct let, které jste prožil na SPŠ a VOŠ Příbram?

Pokrok je postaven na postupném prorůstání výpočetní techniky všemi obory. Nešlo to udělat najednou ze dne na den. Museli jsme dosáhnout dostatečné kapacity, aby žáci neseděli čtyři u jednoho počítače a podobně. Snažíme se dohánět dobu a držet v technických věcech laťku vysoko. Velkou pomocí v této otázce je Hospodářská komora Příbram, kde také několik let působím. Drtivá většina podniků s námi spolupracuje a podporuje nás všemi možnými prostředky. Jedná se o materiál, technologické novinky, finance a třeba i literaturu.

Máte nějakou dlouhodobější spolupráci s firmami, které se pohybují v průmyslu, založenou na uplatnění žáků po dokončení studia?

To je věc, kterou se posledních patnáct let snažíme rozšiřovat. Snažíme se, aby spolupráce byla založena nejen na proudu z podniků do školy, ale také opačně. Jedná se o praxe studentů, brigády a poté také pracovní příležitost. To je vyvážení vztahů. Pociťujeme však také určitý handicap, který je v rozvoji technického školství. Jde o úplné vymizení polytechnických předmětů ze základních škol. Pro děti je naše škola neznáma a mají obavy. My děláme dost náborových akcí. Budoucí žáci si mohou zkusit svářet, rejžovat zlato nebo si něco vykovat. V okamžiku, kdy se mají rozhodnout řeknou, že k nám nepůjdou, protože je to moc těžké. Kvalita je tedy bohužel někdy ke škodě. Udělají raději maturitu na lehčím oboru, kde nebudou muset získávat tolik informací. Občas od dětí slyším, že na průmyslovku nechtějí, protože se bojí učit. A to je velký problém.

Jaké je tedy řešení?

Museli bychom dát laťku dolu a neustále snižovat až budeme úplní analfabeti. A to určitě nechceme. Bohužel ve společnosti stačí heslo: mám maturitu. To je zaklínadlo.

Vrátil bych se k chystanému výročí. Plánujete jednodenní program nebo nějakou větší akci?

Vše směřujeme na sobotu 12. listopadu. Máme domluvená dvě centra. První je ve škole a druhé v Sokolovně v Příbrami. Ta bude otevřená od rána. Program bude připraven také ve škole. Návštěvníci se budou moct projít po budově školy, zjistit, co jsme vylepšili a vybudovali. Budou otevřené laboratoře a další pracovny. Odpoledne by měl jít průvod od školy. V 18 hodin začne program v Sokolovně, kde bude na ochozu výstava z historie školy. Vrcholem oslav bude večerní program, na kterém budou předána ocenění a pamětní listy osobnostem, které se významně podílely na rozvoji školy. Podrobný program je na stránkách školy. Na slavnost využíváme hlavně vlastní zdroje. O hudbu se postarají absolventi i s dalšími věcmi pomáhali lidé ze školy.

Jak jste kontaktovali a zvali bývalé studenty?

Máme určitou databázi, ale určitě jsme všechny studenty neobvolávali. Kontaktujeme je například prostřednictvím tisku. Dalším způsobem jsou zástupci tříd, kteří by měli spolužáky oslovit a připomenout jim tuto akci. Základem jsou Příbramští, kteří by měli kontaktovat ostatní a šířit zprávy.

Vzpomínáte speciálně na některé studenty? A kdo je pro Vás největší osobností, která SPŠ a VOŠ Příbram studovala?

Já bych to rozdělil na několik skupin. Jedná s o ty skutečné bardy, mezi kterými je číslem jedna profesor Makarius. Dlouholetý předseda Českého báňského úřadu, který pro mě představuje jednak lidskou špičku a také odbornou kapacitu. Tento pán nedá na Příbram dopustit a byl pro nás spojovacím článkem při různých aktivitách jako je například zavedení dálkového studia. Samozřejmě pan doktor Václav Cílek, který má také obrovský lidský potenciál. Byl účastníkem vykopávek v Egyptě a na České televizi nyní běží jeho pořady o krajině a propojení lidské práce ve smyslu přeměny krajiny. To jsou pro mě klíčoví lidé. Na druhou stranu jsou pak lidé, kteří u nás dostudovali, ale nakonec se prosadili v úplně jiném oboru. Jedná se třeba o Josefa Csaplára, který působí jako trenér u reprezentačního týmu do šestnácti let. Pak stojí za zmínku řada lidí, kteří působí v Příbrami jako je Miroslav Podzimek, jenž vybudoval firmu Pogr. Další skupinou jsou lidé, kteří nepůsobí na významných funkcích nebo postech, ale jsou zároveň nepostradatelní pro chod společnosti. Pak jsou lidé, ke kterým mám otcovský vztah. To jsou studenti, kteří navštěvovali školu za mého ředitelování. Všechny vždy rád potkám. Mám dobrý pocit z toho, že většina studentů zůstala naší škola věrna a jsou z nich slušní a komunikativní lidé.

Co je podle Vás největší změnou nebo pokrokem, který proběhl za dobu vašeho působení ve škole?

Myslím si, že je to hlavně trvalý zájem o školu. Dělal jsem si statistiku, kde jsem zjistil, že za celé období, co působím ve škole, je zájem o studium konstantní. Oslovujeme deset procent žáků ze základních škol na Příbramsku. Myslím si, že stabilita zájmu je obrovský bonus a klad. Rodiče by měli být na děti nároční v otázce vzdělání. Spíše by měli volit těžší školy, protože možnost ustoupit je vždycky.

Škola otevřela pro tento rok nový studijní obor. Mohl byste ho přiblížit? Snažili jste se zaměřit tentokrát na sportovní tématiku. Našel nový obor pozitivní odezvu u studentů?

Tento obor je moje „vymazlené“ dítě. Jedná se o vyšší odbornou školu se sportovním zaměřením. S touto myšlenkou jsem pracoval již pět let. Hlavním impulsem pro mě byl fakt, že na průmyslovce se za dobu mého působení shromažďovalo mnoho sportovců. Školou prošel nespočet fotbalistů, hokejistů, volejbalistů a dalších. Již v názvu školy by mohlo být uvedeno Střední průmyslová a sportovní škola. To je samozřejmě nadnesené, ale jedná se o fakt. Cítil jsem, že je velký problém skloubit školní docházku se sportovní aktivitou. Sport se stává právoplatnou profesí. Vnímal jsem, že žáci dělají dvě vrcholové věci najednou. Výhodou je, že při zranění budou mít sportovci také teoretické znalosti a předpoklady pro další působení ve sportovním prostředí. Jedná se o oblasti technické a ekonomické spojené se sportem. Do studia jsou zařazeny zajímavé předměty jako jsou multimédia, právnické zaměření a další specializace. Odezva byla obrovská. Za měsíc od zveřejnění jsme naplnili třídu. V příštím roce bychom chtěli přijmout padesát studentů. Žáci volají a zajímají se. Mám také velmi dobrou odezvu od klubů ať jde o fotbalisty nebo volejbalisty. Trefili jsme se do díry, která zde zatím byla nezaplněna.

Pomáháte studentům s individuálním plánem, když mají sportovní a tréninkové vytížení?

To je samozřejmostí. Vrcholoví sportovci mají možnost zažádat o individuální studijní plán. Vždy jsme to umožňovali studentům a budeme v tom pokračovat. Vše je konzultováno s klubem, aby nedošlo ke zneužívání.

Došlo také k rozšíření stávajících oborů na střední škole?

Rozšířili jsme také nabídku u oboru Pozemní stavitelství o architekturu. Poměrně velká část žáků odchází na vysoké školy právě se zaměřením na architekturu.
U oboru elektro jsme rozšířili nabídku o studium multimédií. Jedná se o práci se zvukem a obrazem. Sledujeme nové trendy a chceme studentům rozšiřovat obzor a docílit toho, aby měli širší záběr uplatnění. V architektuře i multimédiích jsou náročné požadavky na techniku a znalosti učitelů. Musíme docílit toho, aby obory nebyly jen napsané na papíře, ale aby se opravdu vyučovaly na úrovni.