Jedním z členů je místostarosta Oblastního spolku Českého červeného kříže Příbram Miloslav Pštross, kterého Příbramský deník vyzpovídal při nedávné soutěži mladých zdravotníků u Nového rybníku. S letní službou na Orlíku má několikaleté zkušenosti, v organizaci je už třicet let.

Český červený kříž dnes pořádá osvětové akce v poskytování první pomoci, kromě toho, že se stará o dárce krve. Ale zajímá mne letní služba na Orlíku. Jak to bylo v minulosti a jak je to nyní? Co vaše praxe?
Červený kříž už za minulého režimu vykonával služby na Orlíku. Měli jsme tam buňku. Spadalo to pod TěReZu Příbram (Tělovýchovná a rekreační zařízení), jako zaměstnanci jsme tam měli služby. Většinou přes den tam byly dvě sestřičky ze špitálu, každý spolupracoval s každým, bylo to jednodušší. Sestry odjely autobusem domů a zůstal jsem tam sám jako zdravotnický supl. V devadesátým šestým jsme totiž dělali zdravotnické instruktory na Líšně, to je už starší záležitost. No a protože tehdy při službě nebyly telefony a vysílačky nevysílaly, musel jsem se postarat o opilé z Las Vegas. Musel jsem šít, udržovat při životě, životy jsme zachraňovali holýma rukama, hlavně o víkendech. Takže praxi mám dostatečnou.

Takže dnes už služby nejsou takový adrenalin? Je vás také zřejmě víc…?
Dneska je to jednoduchý. Zvednete telefon a přijede erzeta.

Kdy ta stará praxe skončila?
Takhle jsme to dělali asi do roku 1993, pak jsem přestal být zaměstnancem Červeného kříže a jsem neplaceným předsedou. Máme placenou ředitelku.

Co konkrétně znamená začátek sezony u vody?
V květnu už jsme připravovali loď, uklízíme chatičku, připravujeme sanitku, aby to všechno mělo, jako každý rok, technické kontroly. U léků kontrolujeme expiraci, jestli nejsou prošlé, musíme si doškolit některé lidi. A červenec, srpen pojedeme naostro.

Kolika lidem jste loni přijeli nebo připluli na pomoc?
Loni jsme ošetřili 60 lidí, u třech jsme prokazatelně zachránili život.

Tonoucím?
Ne tonoucím. Byla tam jedna retence močových cest a dvě tepenná krvácení následkem úrazu. To když se včas nepodchytí, tak člověk vykrvácí. Pak tam byly různé otravy dětí rostlinami.

Kolik se tam střídá zdravotníků?
Je tam sedmičlenná loďka, je dobré to kombinovat s hasiči, protože většinou mají papíry na loď. Máme na starosti pět kempů. Některé jsou naproti přes řeku. Než tam za dvacet, třicet minut přes přehradu dojede sanitka, my jsme tam za tři minuty. No a smlouva je podepsaná se samaritánama, to musím říct. Samozřejmě uvítáme každého profíka, který by tam s námi chtěl za půl darma pobýt.

Studenti středních zdravotnických škol se také hlásí do služby?
Teď už nastala doba, kdy se hlásí sami.

Je to zřejmě výborná praxe, i když není úžasně placená…
To určitě. Každej člověk by měl umět poskytnout první pomoc. Setkáváme se s tím, že hlouček lidí na ulici stojí nad člověkem a nikdo není schopen pomoct. Proto se konají tyto soutěže. Jak říkáme: nestát, nekoukat a něco dělat. Hlavně něco dělat, i když to může být špatně.