Václav Hoch má v brdských lesích přes sto včelstev. Pod lesem v jeho rodišti nedaleko Příbrami jsme ho také navštívili a vyzpovídali.

Předpokládám, že včelíny jste zdědil po tatínkovi.

Tady se dědily včely, u domu vždycky byly, vycházelo to z tradice. Byl tu malinký včelínek, taková bouda. Tam byly asi šestery včely v malých almárkách. Potom táta postavil kus současného včelína a měl tam budečáky. Já včelařím v moderních nástavkových úlech.

Kdy jste začal vážně včelařit?

Včelařinu jsem si vybral, až když jsem přemýšlel, co budu dělat v důchodu. Postupně jsem na zahradě vybudoval malou včelařskou rodinnou farmu. Pořád něco doplňuji. V důchodu musíte mít nějaký zájem, nějak se zaměstnat, jinak jste vstoupila na lopatu hrobníkovi.

Učil jste se od tatínka?

Jako žák jsem v Hluboši chodil do včelařského kroužku. Občas jsme se šli podívat na tátu, jak to u včel chodí. Samozřejmě nás to moc nebavilo, protože nás štípaly (smích). Když se vytáčel med, to jsme se rádi koukali do medometu. Žvýkali jsme víčka od medu. To jsme měli moc rádi.

Co se teď na počátku jara u včel děje? Já vidím včely poletovat kolem úlu a divím se, že na mě nijak neútočí. Možná mají svých starostí dost…

Včely reagují na pohyb. Na přírodu musejí reagovat v předstihu. V tom společenství, které přezimuje v zimním chomáči, není schopno pokrýt snůšku. První velká snůška je, když kvete řepka, jabloně. To už musí být včelstvo rozvinuté a v plné síle, jinak nepřinese žádný užitek. Daleko důležitější je ale opylování. Člověk, i když si to nechce přiznat, vyhubil téměř všechny přirozené opylovače. Včela medonosná zastoupila jejich funkci a udržuje diversitu přírody. Nebýt včel, všechny hmyzosnubné rostliny by vyhynuly.

Jaká byla pro včely zima?

Zdá se to být docela dobré, ale přesná odpověď bude známa až začátkem května. Včely, které přežijí do začátku května, by měly být připraveny na první snůšku. Jsou mezi nimi ale i slaboši, které trápí různé nemoci.

Jak vidíte existenci českých včelařů?

Když vyjdeme z toho, že v jiných státech včelaře uživí padesát včelstev, u nás včelaře neuživí ani stovky včelstev, tak je to příklad za všechny. U nás se spousta včelařů soustředí na počet včelstev, aby dostali dotaci, nějaký ten med na prodej a pro sebe, a víc je nezajímá. Když se chcete uživit včelařstvím, musíte využívat všechny produkty a umět je zpracovávat a dostat ke spotřebiteli.

Jak je těžké dostat včelí produkty do povědomí lidí?

Mnoho lidí med nerozlišuje. Jako příklad bych uvedl med v obchodních řetězcích. Ten má hrozně daleko ke včelám. Zlý jazyk by mohl říct, že včelu neviděl. Pokud chcete med, který obsahuje včelí enzymy a všechno, co je na něm pro člověka přínosné, musíte k dobrému včelaři.

Jakým způsobem med prodáváte?

Nejvíc medu prodám prodejem takzvaně ze dvora, prodávám do maloobchodu. Jsem pod kontrolou veterinární správy a mám povolení prodávat i do velkoobchodu. Když mi můj med dojde, beru si med od Včelpa, které zpracovává výhradně český med. Nedělám to, že bych cizí med balil do vlastních etiket.

Zřejmě je také velký zájem o včelí vosk na různé jarmarky a tak…

Někdy dělám přednášky a ukázky výrobků z vosku. A s příbramskou perníkářkou paní Raušerovou také děláme ukázky a kurzy pečení perníčků. Ona je velice šikovná.

Jak je to s nahříváním medu, když zkrystaluje? Ztrácí se cenné látky?

Každý pravý včelí med musí zkrystalovat. Jsou výjimky, jako med akátový, který v teplotě nad nula stupňů by zkrystalovat neměl. Slunečnicový zkrystaluje částečně. Zkrystalizovaný med není obchodně zajímavý, protože vzbuzuje rozpaky zákazníků. Pokud nahříváte med nad padesát stupňů, aktivní látky se vytrácejí. Neznamená to ale, že když si osladíte teplý čaj, že se med zničí. Rozbory zjistily, že pokud je med v osmdesáti stupních dvě hodiny, pak teprve ztrácí látky.