Příbramský deník navštívil řeznictví v horní části Pražské ulice, kde se říká U Paboučků a o řemesle si popovídal s šestatřicetiletým řezníkem Vladimírem Štědronským z Milína.

Předpokládám, že jste si řezničinu zvolil pod vlivem rodiny. Pletu se?
To řemeslo mě lákalo i nelákalo. Měli jsme doma výrobnu i krámek, děda byl řezník.

Asi musí být člověk fyzicky zdatný, aby se mohl této práci věnovat?
Důležitější je být manuálně zručný, ale ten grif se stejně naučíte až časem.

Co byste o řezničině řekl?
Je to namáhavá práce, fyzicky náročná. Větší dřina je to samozřejmě na jatkách, na porážce, kde jsem dělal deset let. V obchodě už to není tak hrozné.

Kolik kilogramů masa denně nanosíte?
Záleží, v jaký je to den. Před svátky je to i patnáct set kilogramů. A všechno berete několikrát do ruky. Nanosit, nasekat, pověsit. Když je normální den, tak je to tak půl tuny masa.

Dřina k téhle práci určitě patří, ale pořád přetrvává, že si vás zákazníci volají k pultu a potřebují poradit nebo pomoci najít ten nejlepší kus masa?
Snažím se pro to udělat maximum, lidé se hodně ptají. Záleží na tom, od koho maso berete. Snažím se mít tady jen „bejčské“ maso, které se dá rychle uvařit a nemusíte se sním doma trápit.

Chodí vás pak zákazníci pochválit, když jim dobře poradíte?
Určitě, vždycky to potěší.

Hodně se mluví o biopotravinách. Když se objeví v médiích nepříznivé zprávy ohledně masa, projeví se to na tržbách?
Určitě se to projeví, ale například v řeznictvích, které berou maso z Rosovic, se maso nepřekupuje. Nemůže u nás nastat problém, jako v obchodních řetězcích v případě vakuovaného masa. Tady se snažíme, aby bylo všechno čerstvé.

Ve velkých obchodech bývá maso často levnější. V čem spočívá podle vás výhoda nákupu v řeznictví?
Každý si může jít nakupovat, kam chce. Myslím si ale, že v kamenném řeznictví je maso zákazníkovi blíž, než zabalené ve vakuu.

Maso je sice potravina, o kterou sotva přestane být zájem, ale zaznamenali jste krizi?
Určitě hraje svou roli i cena hovězího, které se vyšplhalo na sto osmdesát korun za kilogram. S tím my nic neuděláme. Když přijde maso v půlkách v průměru za padesát korun za kilo, tak nemůžu mít vybourané plecko bez kolene a bez kosti a bez všeho za padesát devět korun na prodej.

Vaříte doma?
Vařím, ale jen když mám náladu.