Před dvaceti lety jsem ještě měl rodinu, pak mi ji politika vzala, vzpomíná Josef Řihák

Před dvaceti lety bylo Josefu Řihákovi třicet. Prožíval tehdy nejkrásnější období svého života. Měl manželku, šestiletou dceru a narodil se mu syn. Jaká byla jeho cesta od profese veterináře po starostování? Na to jsme se ho zeptali v rámci našeho úterního seriálu v souvislosti s blížícím se dvacátým výročím takzvané sametové revoluce.

Jak jste prožíval podzim roku 1989? Nemyslím politicky, ale spíš osobně.
Čekal jsem velké změny. Za těch dvacet let se toho hodně naplnilo. Chtěl jsem jít dopředu a šel jsem. Dnes neumím ani vysvětlit dětem čekání na banány, a také to, že jsme tehdy dokázali z platu ušetřit na televizi, která byla také nedostatkovým zbožím. Můžeme jezdit po Evropě jen na občanku. Vím, lidé jsou dnes otráveni z toho, co se děje, ale to je daň za demokracii.

Proč myslíte, že jsou lidé otráveni?
Mají větší starosti. Dřív všichni měli málo, ale byli na tom docela stejně. Dnes jsou mezi lidmi propastné rozdíly. Někdo je skoro na dně, jiný se pohybuje závratně vysoko. Podívejte se na mě. Já mám například hodně peněz, ale zaplatil jsem za to ztrátou rodiny. Kvůli politice došlo k rozpadu hodnot v manželství.

O výhodách demokracie jste už hovořil. Ale je něco, co se vám nelíbí?
Nelíbí se mi to, za těch dvacet let stále dostávají prostor lidé, kteří udávali. Ti, co škodili dřív, škodí stále. To je odvrácená strana demokracie. Měl jsem možnost spoustu věcí ovlivňovat, ale přišel jsem o rodinu. Snažil jsem se, ale ne všechno se mi povedlo.

Byl jste veterinář. Někteří lidé si myslí, že jste léčil zvířata.
Ne, dělal jsem obvodního inspektora. Kontroloval jsem hygienu potravin a ekologii zemědělství. Hodně mě zajímala politika, takže jsem v roce 1998 vstoupil do sociální demokracie, dva roky poté jsem byl zvolený do krajského zastupitelstva. Za další dva roky jsem byl v městském zastupitelstvu a do roku 2006 jsem byl příbramský radní. Potom už jsem byl starosta.

Takže přechod do takovéhle funkce pro vás nebyl asi nijak náročný, nebo ano?
Nezdá se to, ale bylo to hodně náročné. Nikdy dřív bych si to nepomyslel. Ale když někam vstoupíte, musíte jít dopředu. Nejde vystoupit z rozjetého vlaku. To jsem nikdy neudělal. Důležité pro tu cestu vlakem je mít dobrý tým.

A máte dobrý tým?
No, v současné době mám lepší tým, než tu byl první dva roky mého starostování.