Kolik času vám vaše práce dovolí věnovat Spolku Řimbaba?

Pokud myslíte práce jako aktivní zaměstnání, tak opravdu mnoho, protože jsem již v důchodu. Pochopitelně věnuji čas také rodině.

Jakou práci jste vykonával?

Dá se říci, že jsem celý život dělal v Rudných dolech. Vlastně do jejich likvidace.

V čem spočívala vaše práce v Rudných dolech?

Pracoval jsem jako strojník těžních strojů.

To znamená, že jste musel být velice zodpovědný.

Ano, můžeme to tak říci.

Jak jste se k tomuto zaměstnání dostal?

Vyučil jsem se strojním zámečníkem, což byla jedna z podmínek pro vykonávání strojníka těžního stroje. Respektive podmínkou bylo být vyučen ve strojním oboru nebo mít ve strojním oboru průmyslovku.

Když jste nastupoval do učení, věděl už jste, že chcete dělat strojníka?

Kdepak. Ještě po vyučení jsem dělal nějaký čas v dílnách na Březových Horách. V té době se otevíraly nové doly a sháněli se strojníci. Tehdy jsem s kolegou přestoupil na důlní provoz.

Dělal jste strojníka celou dobu na jediné šachtě?

Vzhledem k tomu, že jsem byl ze strojníků asi nejmladší, prošel jsem snad všechny šachty v okolí. V podstatě kde bylo potřeba, tam jsem letěl.

Můžete čtenářům popsat, kdo to je strojník?

Tak to je člověk, který obsluhuje těžní stroj. Je to klíč k provozu šachty. Ovládá stroj, který pohybuje těžními klecemi. Bez strojníka se na šachtě nehne nic. Strojník je jediná osoba, která si na šachtě nemůže dovolit nepřijít do práce.

Máte nějakou úsměvnou historku?

Těch je opravdu hodně, ale asi by nebylo vhodné je publikovat.

A naopak, je něco, co vás zasáhlo?

Samozřejmě čas od času se na šachtách stala nějaká tragedie. Kdysi byla i havárie na Řimbabě – utopení klece v jámové tůni. Já se toho osobně nezúčastnil, ale podílel jsem se na odtraňování následků. Tato mimořádná událost se obešla bez ztráty na životech.