Ministerstvo spravedlnosti současně připomíná další verdikt týkající se rodinných poměrů: „Štrasburský soud odmítl jako nepřijatelné stížnost otce na omezený asistovaný kontakt s dítětem i stížnosti matky na nedostatky řízení k péči." Šlo přitom celkem o čtyři stížnosti: jednu podal muž z Příbrami jako otec dcery, další tři pocházely od pražské matky nezletilého syna.

„Všechny stížnosti zahrnovaly právo na respektování rodinného života, jedna také přístup k Ústavnímu soudu ČR a způsob výkonu funkce kolizního opatrovníka dítěte,“ uvádí resort spravedlnosti na svém webu Justice.cz. Více výhrad se vztahovalo k pražské kauze.

Se svým podáním neuspěl muž z Příbrami, který se v roce 2016 během rozvodového řízení dohodl s bývalou manželkou na střídavé péči o tehdy dvouletou dceru. Už tehdy však mezi rodiči panovaly velmi vyhrocené vztahy. Na jaře následujícího roku pak příbramský okresní soud dítě svěřil do péče matky – s tím, že otec je má právo vídat dvakrát týdně. To však už začátkem roku soud zrušil s odkazem na poškozování zdravého vývoje dítěte.

Spis v té souvislosti obsahuje informace o manipulativním chování otce a jeho falešná obvinění vztahovaná k matce, což prý vedlo k „několika policejním zásahům“ a „zbytečným hospitalizacím“. Zmiňuje i pozdní vracení dcery matce i úplné odmítnutí jejího navrácení, což změnilo až vydané rozhodnutí soudu. Muž byl navíc odsouzen na pronásledování bývalé manželky.

Tahanice trvaly léta

I tak padlo uprostřed roku 2018 rozhodnutí povolující otci jedno setkání s dcerou týdně – tentokrát za přítomnosti sociálních pracovníků. S těmi však podle spisu otec vyvolával konflikty a choval se neuctivě natolik, že to ohrožovalo úspěšný dohled. Už po sedmi měsících, v únoru 2019, tak byl muž práva na kontakt s dítětem znovu zbaven – a tahanice pokračovaly.

Dopadlo to tak, že s odkazem na znalecký posudek, podle kterého mužovo působení ohrožuje příznivý vývoj dítěte, soudy stanovily asistovaný kontakt ve zmiňovaném rozsahu: třikrát za rok na jednu hodinu.

Proti tomu se otec ohradil podáním do Štrasburku – tamní soud však stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. S argumentem, že stěžovatel měl dříve dostatek příležitostí rozvinout svůj vztah s dcerou a prokázat své rodičovské schopnosti – od střídavé péče přes poměrně častý kontakt bez dohledu až po kontakt asistovaný.

„Soud zároveň vyzdvihl, že vnitrostátní soudy postupovaly v řízení pečlivě, zohlednily stěžovatelem tvrzený pozitivní vztah dítěte k němu, nepominuly však jeho negativní působení a agresivní chování a upřednostnily nejlepší zájem dítěte,“ zdůrazňuje dále resort spravedlnosti.

Návrat syna do Česka

Soud pro lidská práva odmítl také trojici stížností k pražským rodinným rozepřím. Týkají se chlapce, kterému ještě není deset let. Také v tomto případě se příběh posuzovaný ve Štrasburku začal odvíjet v roce 2016, kdy matka mající dvojí občanství odvezla tehdy ročního syna bez souhlasu otce do USA.

Následně bylo dítě navráceno do České republiky a na konci prosince 2016 soud předběžným opatřením svěřil dítě do péče otce. Návrh na úpravu styku se synem tehdy 33letá matka nepodala, jelikož neuznávala příslušnost českých soudů – se synem však v kontaktu zůstávala.

Posléze soud styk s dítětem upravil a matce nařídil povinnost nést náklady na dohled. Kolizním opatrovníkem se stal Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, proti čemuž se matka ohrazovala s tím, že předtím byla tato instituce účastníkem řízení ve Spojených státech, kdy se jednalo o návrat dítěte do České republiky.

Soudní dvůr ve Štrasburku ocenil, že české soudy dostatečně odůvodnily vydávaná předběžná rozhodnutí – a kladně hodnotil, že se snažily dbát na nejlepší zájem dítěte: aby mělo co nejvíc kontaktů s oběma rodiči. Nevadila ani dvojí role Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí: soud pro lidská práva má za to, že instituce jednala v nejlepším zájmu chlapce a poskytla mu účinné právní zastoupení.

Kontakt se rozšiřuje

„Nepřisvědčil tak námitce matky, že řízení bylo nespravedlivé,“ zdůrazňuje ministerstvo. Vyzdvihuje přitom i další závěr: nepochybil ani Ústavní soud ČR, u něhož žena neúspěšně uplatňovala námitky vůči dřívějším rozhodnutím soudů: tři její stížnosti odmítl. „Ústavní soud řádně přezkoumal její tvrzení – a nezasáhl tak do práva matky ani dítěte na přístup k soudu,“ tlumočí ministerstvo ve zkratce štrasburské rozhodnutí.

Kontakt matky s dítětem nicméně české soudy soudy postupně rozšiřovaly. Jak plyne ze spisu, nabyl faktickou podobu sdílené péče.