„Hned ze začátku bylo jasné, že to bude opravdu velká ryba. Ani jednou necuknul hlavou a prostě pořád jel. Souboj na který nikdy nezapomenu. Vyhrál jsem. V podběráku nevěřícně koukám na rybu, kterou jsem si tak moc přál a o které jsem snil. Když jsem rybu pořádně zvážil, odečetl vážící sak, tak začala pořádná radost." popsal trofejní úlovek Vlastimil Jakoubek.

Ten rybaří od malička a tak jsem si prošel úplně vším. V Příbramském deníku jsme již publikovali snímky jeho trofejních úlovků. Jakoubek říká, že začal rabařit na rybníku s ohnutým špendlíkem a pytlačkou. Potom se mu dostal do ruky první rybářský prut a na ryby jezdil s kamarádama vlakem či na kole.

"Začínali jsme na malých rybníčcích a potocích. Postupem času jsem se vypracoval na štiky, candáty a občas chodil i na úhoře. Jedno období jsem jezdil pravidelně do Norska za treskami. Ještě nedávno jsem jezdil za sumci do Itálie a dvakrát rybařil v Thajsku kde jsem chytal arapaimy či mekongkské sumce," vzpomíná Jakoubek a dodává, že by ho nikdy nenapadlo, že nakonec skončí u obyčejných kaprů. Kaprařina je prý nádherná a poslední dva roky svůj veškerý volný čas věnuje kaprům.

"Není to taková dřina jako sumcařina, ale člověk prožije u vody krásné chvíle, odpočine si od každodenního stresu a nechybí ani adrenalin. Kaprařina mě úplně pohltila. Můj cíl byl hned od začátku jasný. Hrozně jsem si přál na svazové vodě ulovit kapra, který překročí magickou dvacetikilogramovou hranici. Je to hranice, na kterou spoustu lidí nedosáhne za celý svůj život. Znám lidi, kteří na takovou rybu čekali pět nebo deset let. Mně se to povedlo za necelé dva roky práce. Samozřejmě patří k tomu i trochu štěstí. S kaprama určitě v brzké době nehodlám skončit a do budoucna bych chtěl tuhle rybu ještě překonat nějakou větší," dodal rybář.