Na Sedlčansku se snaží zachraňovat, co se dá, ochránci fauny z Hrachova a členové rybářského svazu přenášením raků a ryb do tůní. V potocích je stále téměř sucho a živočišná osádka hyne.
„Snažíme se to eliminovat tím, že brigádníci, rybáři, pan Křížek (šéf Ochrany fauny ČR v Hrachově) a s panem Kučerou (živnostník na Brzině), se snaží stavět hrázky, snaží se přenášet živočichy do tůní, hlavně pstruhy," popsal situaci na konci nedávné vlny veder člen sedlčanského rybářského svazu Ladislav Kubát, jenž se stará o stav vody a pstruhů. Raky přenášeli ochránci pouze v místě výskytu, transport do jiných lokalit by prý mohl ohrozit račí populace. Do některých vod povodí Vltavy se totiž rozšířil račí mor kvůli pruhovaným rakům, kteří pocházejí z Ameriky. Podobná extrémní sucha si rybáři pamatují, ale tehdy byla, jak si pamatují, jiná situace.
„Dneska díky melioracím v 70. a 80. letech to mikroklima a schopnost krajiny zadržet vodu pominula. Potoky se napřímily, voda rychle proběhne, podloží je nepropustné. To je vina člověka," říká rybář. Současná kampaň odbahňování rybníků je podle Ladislava Kubáta pozdě a neřeší to situaci. Za velký úhyn ryb v potocích podle něho mohou právě někteří majitelé rybníků, když v kritické době neupustí do potoka ani trochu vody.
Podobná situace nestala i v Litavce, kam kvůli sportovním rybám v Pecováku nepřitékala voda. „Záleží na tom, kdo ten rybník má. Třeba město Sedlčany nám pomáhá tím, že upouští přehradu a zachovává život v potocích. Do Brsiny už také přitéká část vody. Je to o domluvě a uvědomění lidí," pokračuje zkušený rybář.
Podle předsedy sedlčanského rybářského svazu Jiřího Maška se hospodáři vodních nádrží často vymlouvají na manipulační řády, že se smí vypouštět jen stanovené množství vody. „Je to opravdu otázka přístupu. Po krátkém deštivém období opět začíná problém a voda ubývá. Aby se definitivně zabránilo dalšímu problému, muselo by pršet několik týdnů," dodává Ladislav Kubát.
Několik poznatků při katastrofální situaci na potocích a říčkách
1. Extrémní sucha tady již byla, ale dopady byly mírnější. Nesmyslné meliorace zejména v pramenných částech toků, likvidace mokřadů a přirozených meandrů, zahloubení dna mimo kořenové systémy, narušení nepropustnosti dna, to vše vede k neschopnosti krajiny zadržet vodu a postupně uvolňovat vodu v době sucha. Dřívější přívalové deště zachytila meandrující řeka či potok, došlo k rozlévání do luk, většinou mimo obce a města. Louky se podmáčely a dlouhodobě dodávaly vodu v době přísušků. Dnešní situace s napřímenými toky je jiná. Voda rychle odteče, zachytí se o překážky a dojde ke katastrofě zejména v zastavěných oblastech. Zemědělská velkovýroba, která je jedním z hlavních viníků této situace, pokračuje v zájmu profitability svých podniků v této činnosti nadále. Také například výroba bioplynu a biopaliv vede k vysazování monokultur, řepky a kukuřice a následky jsou obrovské.
2. Odběr povrchových vod upravuje vodní zákon, kterým se nikdo neřídí. K odběru povrchových vod musí být souhlas, vodoprávního úřadu. Pokud k odběru není třeba zvláštní technické zařízení, tak souhlas není třeba. Pro objasnění, zvláštní technické zařízení je mimo jiné čerpadlo v potoce, ruční pumpa, cisterna, která vysává (např. v Brzině v době sucha) vodu z tůní , kde přežívají ryby, raci a další zvířata. V tomto případě např. zemědělské družstvo, které hlavně působí problém svoji činností v lokalitě, v době sucha, neoprávněným odběrem vody z potoků, pro svoje potřeby, katastrofu násobí. Jinak každá chata, dům, má čerpadlo ve vodě a neoprávněně odebírá vodu. Také kropení trávníků hřišť a stadionů je velké zlo. Proto je nám s podivem, že některé obce s velkou pompou vydávají nyní zákaz odběru vod a přitom je na to zákon.
3. Další problém jsou malé vodní elektrárny, které vyrábějí dotovanou energii a ničí přírodu tím, že náhony odvedou z vodoteče vodu a nebo zadržují v době sucha vodu na retenčních nádržích a nepustí ji dále po toku. Každý žadatel o povolení MVE uspěje a projekt v kterém jsou pravidla- manipulační řád- se nikdy nedodržuje.
4. Je jasné, že problém je historický, ale dále pokračuje. Orgány státní správy v tomto jsou nečinné a když dojde k řešení podnětů, které podávají třeba rybáři nebo ochranáři, málokdy dojde k vyřešení stavu. Nyní se například prezentuje spousta politiků a „aktivních", kteří se snaží této situace využít (odbahňování rybníků atd.)
5. Pro život v potocích a řekách je činnost ochranářů a rybářů pozitivní, kde není voda, není život. Vysazování kriticky ohrožených pstruhů potočních, ochrana raků, střevlí potočních, mihulí potočních je další část práce rybářů. Bohužel v mnoha případech dojde k zničení chráněných živ. druhů vinou špatných projektů, které jsou podporovány nesmyslnými dotacemi. Boj proti tomu je těžký a ani soud, na který jsme se mnohokrát obrátili, nám mnoho nepomůže. Většinou se to odkládá, nedostatek důkazů, nebo protahování řešení až do „vyšumění". Říkáme: Nynější situace na Brzině podala důkaz jaké bohatství raků a pstruhů v této lokalitě je. V nedávné minulosti došlo skoro k vymizení života a nyní je vidět že se situace mění k lepšímu, ale za jakou cenu a na jak dlouho?! (za sedlčanské rybáře Ladislav Kubát)