Výjimka může trvat až rok. Do té doby musejí cizinci pracovat výhradně pod dohledem českého lékaře (primáře). Několik zahraničních lékařů pracuje i v příbramské nemocnici. „V naší nemocnici je zaměstnáno pět lékařů z Ukrajiny. Všichni pracují na rehabilitaci a příslušné atestace si průběžně dodělávají,“ uvedl tiskový mluvčí příbramské nemocnice Martin Janota.

Ovšem nejsou to jediní zahraniční lékaři, kteří v příbramské nemocnici pracují. Na chirurgii už přes dvacet let působí doktor Ramesh Biswas z Bangladeše a na interním oddělení pracuje lékař Waka Philip Njeka z Ken. Navíc zde působí i celá řada lékařů ze Slovenska. Ty zde však ani jako cizince nevnímají. Jednak z důvodu společné historie. A také proto, že lékaři ze Slovenska atestace nepotřebují. „S prací doktorů ze zahraničí jsme spokojení,“ dodal mluvčí.

S lékaři ze zahraničí – především z Ukrajiny – se pacienti v Příbrami mohou setkat také v případě, že potřebují nutně zubaře. Pokud z nějakého důvodu zubaře nemají a rozbolí je chrup, mohou jim pomoci na bývalé I. poliklinice, kde působí mimo jiné i několik ukrajinských stomatologů. Je to trochu paradoxem v souvislosti s událostmi, které před léty provázely prodej této budovy.

Tehdy se veřejnost obávala, že s jejím prodejem do soukromého vlastnictví, zmizí z centra města lékařské ordinace. Dnes už je jisté, že tyto obavy byly liché a naopak právě třeba v případě bolesti zubů jsou často stomatologové v prostorách bývalé I. polikliniky poslední nadějí před případnou dlouhou cestou za zubařem do Prahy či Plzně.

Ani veřejnost působení zahraničních lékařů nevnímá nijak negativně. Pravda, někteří dotázaní zmiňují jen případnou lehkou jazykovou bariéru. „S ordinacemi a působením zahraničních lékařů u nás problém nemám, akorát občas je trochu složitější se v některých případech domluvit. Je potřeba mluvit pomalu a zřetelně, aby občas obě strany pochopily, o čem se hovoří, ale u mladých lidí v tom nevidím problém, o něco horší to může být u starších pacientů, kteří například špatně slyší a nemusí tak některým doktorům s jejich specifickou češtinou úplně rozumět,“ domnívá se například Ondřej Dufek.

Na druhou stranu starší ročníky, které měly ve škole povinnou ruštinu, jsou podle některých dotázaných, především mladších ročníků, v lehké výhodě, protože se v případě nouze mohou s lékaři zkusit domluvit právě rusky.
Dobré zkušenosti má i Klára Nováková z Příbrami.

„S lékaři ze zahraničí mám velmi dobré zkušenosti. Potkala jsem se s nimi už na praxi, když jsem studovala nástavbu na střední zdravotnické škole. Sice občas trochu vázla komunikace kvůli jejich ovládání češtiny, ale co se týká péče o pacienty, tak byla a je dobrá a odbornost je také na vynikající úrovni,“ doplnila s tím, že shodou okolností nedávno jako pacient musela vyhledat lékařskou pomoc a opět se setkala s doktorem z ciziny.

„S mým problémem mi pomohl a byla jsem spokojená a určitě se k němu vrátím, když bych opět potřebovala pomoci,“ dodává Klára Nováková s tím, že i při rozhovorech s kamarádkami na téma lékařské péče mají i ony ve většině případů na kvalitu zahraničních lékařů shodný názor.