Kdy a jak jste sedlářství poznal?

Řemeslo kolem kůže mě zajímalo a vonělo mi to. Koncem osmdesátých let jsem poznal člověka, který je v tomto oboru vyučen a má dílnu v Praze. Seznámili jsme se a dodnes jsme dobří kamarádi. Ten měl za svého mistra člověka, který se vyučil ještě u vídeňských mistrů, takže se v řemeslu skutečně vyzná. Řemeslo se mi líbilo, takže jsem jednou za čtrnáct dní jezdil za kamarádem do Prahy a u něho v dílně vyráběl pásky, což je v podstatě učňovská záležitost. Potom jsem je rozdával po známých nebo je prodával za cenu materiálu. Řemeslu se věnuji od roku 1994, když se mi to zalíbilo natolik, že mi nestačilo dojíždět za kamarádem, začal jsem vyrábět v Příbrami. Deset let jsem šil přímo v baráku a až potom jsem si zařídil dílnu. Celkově se tomu věnuji asi patnáct let. Dnes opravuji a šiji téměř všechno.

Zdá se, že vás toto řemeslo uchvátilo. Nabízí se otázka, jestli vás sedlářství v dnešní době uživí?

Samozřejmě musím chodit ještě do práce, protože výdělky se nepohybují v nějakých závratných částkách, ale jednoduše řečeno, baví mě to a je to čistá a voňavá práce. Pravdou je, že jsem se tím chtěl jednu dobu živit, ale drobní živnostníci to mají v naší zemi těžké. Tím chci říci, že sedlářství už je pouze můj koníček.

Jak je možně, že takovéto řemeslo přetrvalo dodnes v podstatě v nezměněné formě?

To je na tom právě to krásné, že se za stovky let skoro nezměnilo. Pořád se ještě šije ručně a v některých případech kůži prostě nic nenahradí. Slyšel jsem, že se prý snažili kdysi nahradit koňské kožené postroje za umělou hmotu zejména u klusáckých koní, ale absolutně se to neosvědčilo a koně to také odmítali, takže se zase vrátili ke kůži.

Co tedy potřebujete k řemeslu?

V podstatě není potřeba vůbec nic. Speciální nůž na řezání kůže, dvě tupé jehly a šídlo. Pro upevnění se používá svěrák, ale dá se šít i z ruky. Takže na rozdíl od jiných řemesel toho skutečně není moc potřeba. Dá se pracovat i v paneláku. Šije se nití navoskovanou ve včelím vosku. Používala se bavlněná nit a ještě dnes se také někdy použije. Spíše se ale pracuje s nití z umělých vláken. Sedlář, brašnář a knihvazač patřili do jednoho učebního oboru, ale brašnář se nevěnoval výrobě sedel a věcem ohledně koní a stejně tomu bylo i opačně.

Všiml jsem si, že na některých výrobcích je kůže ještě zdobená. To je také vaše práce?

Jistě, to je součástí řemesla. Ke zdobení kožených výrobků se používají kovová razidla nebo takzvaná kostka, což je hovězí žebro, na které se nelepí ani lepidlo ani kůže. Někteří sedláři zdobí své výrobky pouze ručně bez razidel a to už je potom doslova umělecká práce hodná expozice. Člověk se k tomu musí naučit spoustu fíglů právě třeba od těch starých mistrů.

Jaký byl váš nejzajímavější výrobek?

Mimo jiné jsem také vyučený zámečník a tak nějak dohromady to budou asi nože z damaškové oceli a k nim kožená pouzdra. Ve finále jsou to nože, které mají skutečnou sběratelskou hodnotu. Samozřejmě, že samotná pouzdra jsou velice zajímavé výrobky, zvláště když se používá neobvyklý materiál jako kůže z hada, rejnoka a podobně. Jeden čas jsem také dělal brašny a sedla na choppery pro jednu skupinku motorkářů a to byla také velmi zajímavá práce. Každý chtěl mít na motorce originál, takže jsem jim musel slíbit, že další stejný kus už neudělám.

Máte s tímto řemeslem nějaké plány do budoucna?

Můj největší sen vždycky byl mít svojí dílnu v Praze pod hradem. Úplně vidím, jak sedím venku za slunečného dne před dílnou a vyrábím tam přímo před turisty, kteří by obdivovali staré řemeslo, a stačilo by mi pouze tolik, aby mě to uživilo.

Chtěl byste ještě říci něco závěrem?

Bomba je, že je to staré řemeslo a musí se víceméně dělat stále tak, jak se dělalo a to mě fascinuje. Nedá se tam nic ošulit, jak je tomu zvláště v dnešní době zvykem.