Přesto se to podařilo a kolegyně hlavního kuchaře Jardy Sapíka Daniela Šinkorová odpovídala na otázky Příbramského deníku.

Jak vypadá den, kdy vaříte na náměstích a návsích a pak se ještě přesouváte ke známým osobnostem domů?
Vařící den je vždycky hrozně příjemný, protože je to pro mne pokaždé něco nového. Vlastně nevíme, s jakými lidmi se potkáme. Kdo přijde, co přinese…Je to jedna velká improvizace, což mě baví a Jardu Sapíka samozřejmě taky. Pak se těším na hvězdu toho dne, protože ji navštěvujeme v jejím prostředí, což ji dělá uvolněnější. Povídání o vaření je kdekomu moc příjemné.

Kolik hodin jste na nohou a ve střehu?
Někdy je to dvanáct, bylo i patnáct natáčecích hodin, pak je z toho ta hodinovka v neděli v šest hodin večer v televizi. Kamery natočí dvacet hodin materiálu. Málokdo ví, co je za tím práce.

Když přijedete po tom všem domů, uvaříte si?
Jasně, že si vařím. Jsem člověk, který neposedí na jednom místě. Jak hrozí, že bych neměla co dělat, začnu vařit. Jarda Sapík mi zrovna říkal: Musíš na kameru říct, že fakt doma vaříš, protože lidi si myslí, že když se tak blbě ptáš, že to neumíš (směje se).

Někdo se ptát musí, ne?
Já se ptám blbě, protože je to moje role v tom pořadu. Pro všechny lidi, kteří mají z vaření strach, tak já se pro ně ptám, aby jim to pan Sapík co nejlépe vysvětlil. I mě ve vaření hodně pomáhá, abych se nebála zkoušet pořád nové věci.

Srovnejte Dobříš s ostatními městy. Přišlo hodně nebo málo lidí?
Je tu lidí tak akorát. Hlavně jsou hrozně fajn, že s námi chtěli mluvit, že nejsou stydliví. Občas něco zakřičí i k nám na pódium. Jsou spontánní. Čím déle točíme tenhle seriál, tím jsou lidé víc odvázaní.

Recept Daniely Šinkorové:

„Nakrájela jsem kuřecí prsíčka na malé kousky, osmažila na cibulce, přidala nakrájený pórek, mrkev, trošku česneku a cuketu. Ta nesmí chybět. Podusila jsem to a zalila sojovou omáčkou. K tomu rýži, kterou mám strašně moc ráda."