První návštěvníci si mohli výstavu prohlédnout již pátek 19. září od 18 hodin při vernisáži. Ostatní mají na zhlédnutí historických i současných fotografií, dokumentů a trojrozměrných exponátů celý měsíc. Prostoru dominuje charakteristický stan, který u některých pamětníků evokuje vzpomínky na letní dobrodružství u Županovic, u Radíče, na Červeném Hrádku, u Příčov i v jiných místech, kde se táboření konalo. Ohniště, totem i zvon také nechybí a vlajkosláva vzbuzující hrdost, u níž je možné zavzpomínat a vydat se proti proudu času.
Hlavní organizátor František Zeman alias Prófa, který při zahájení výstavy promluvil, připomněl začátky a první průkopníky skautingu, několik nucených přerušení činnosti v době druhé světové války a v roce 1970, kdy museli odevzdat veškerý majetek pionýrům, ale také léta vzkříšení v roce 1946, 1968 a obnovení po roce 1989, kdy začínali prakticky od nuly.
Prófa se ujal vedení střediska Zvon, do kterého vstoupilo středisko Růže, v roce 2002. V současné době ve středisku Zvon čítajícím kolem šedesáti lidí fungují tři oddíly – ty nejstarší činovníky sdružuje oddíl old skautů, dva mládežnické pracují v Kosově Hoře. Právě mladá generace dává naději, že uchová dědictví předchozích generací a přidá k nim svoje zkušenosti. K těm nejmladším patří Vítek Houda, který je v oddíle Kos asi rok. „Líbí se mi táboráky, přenocování venku. Letos jsem byl v létě v táboře u Příčov," řekl nám před figurínou skauta, kterou si na výstavě právě prohlížel. Devítiletý Zdeněk Zdvihal ze stejného oddílu si prý cení nejvíc kamarádství, které mezi kluky a děvčaty – čili vlčaty a světluškami – panuje. „Určitě víc chápu přírodu, rozumím jí a chráním jí a skauting je také o kamarádech," odpovídá bez velkého váhání Jindřich Hájek zvaný Kubula, který vstoupil do sedlčanského oddílu v roce 1968. Dnes patří mezi old skauty.
O přátelství hovořil také Antonín Skalický, který je o několik desítek let starší než Kubula. Do oddílu vstoupil hned po těžkých válečných letech, kdy mu bylo dvanáct. „Byl jsem v prvním oddílu, můj brácha s přezdívkou Šedý vlk pak založil druhý oddíl. Celá naše tehdejší parta vstoupila zároveň do Sokola Sedlčany. Byly to hezké časy, když jsme chodili pěšky na Psané skály přes Roudný a kolem Ostromeče," zavzpomínal. Pochlubil se, že z pestrého skautského života naplněného romantikou, láskou k přírodě a pocitu vlastenectví, si odnesl do života ještě jednu devizu. „Manželka si pochvaluje, že mě skauting naučil vařit. Připravovali jsme si hlavně polévky, ale vařili také buřtguláš. Při táboření na Psaných skalách jsme měli jistotu, že od rodiny Rákosníkovy budeme mít čerstvé mléko nebo brambory," poznamenal s úsměvem Skalický. Na výstavě byly k dispozici nástěnné kalendáře na rok 2015 a brožura „90 let skautingu v Sedlčanech".
„Bez podpory města Sedlčan, obce Kosova Hora, Krajského úřadu Středočeského kraje a několika dalších významných sponzorů a partnerů by se nám tento narozeninový projekt nepodařilo v takovéto důstojné podobě realizovat," připustil František Zeman.
Marie Břeňová
