„Letošní zahradní slavnost je pro mě jiná než ty ostatní. Po třiadvaceti letech tady končím. Jdu do důchodu," poznamenal. „Po vyučení jsem pracoval v Poldi Kladno, práci v těžkém průmyslu jsem vyměnil za Barrandov, kde jsem měl na starosti dekorační techniku, další moje profese mě zavedla do Jednoty Příbram, kde jsem setrval dvacet let. Funkce školníka v této škole byla tou nejdelší pracovní érou mého života," bilancoval.

close NAPOSLEDY Bohumil Vodička sejmul ze stožáru školní vlajku. V září ji vyvěsí jeho nástupce. info Zdroj: Marie Břeňová zoom_in

Nepopíral, že na nové prostředí si po příchodu do školy musel zvykat. „Trvalo mi to tři roky, než jsem se s prací sžil a pochopil například všechno kolem topení, vody a dalších rozvodů. Musel jsem si poradit se vším - od ucpaných záchodů, prasklé vody až po opravy skříněk, lavic, dveří a vlastně se vším, co se rozbilo nebo co děti polámaly…," vypočítával.

Kromě toho, že na jeho bedrech spočívala jako správce budov veškerá údržba, nechyběl Bohoušek, jak mu tu nejen ředitel, ale i učitelé a žáci říkali, u žádné školní akce. Bez něho se neobešlo na jaře vynášení morany k potoku Mastník, posezení při svíčkách, vánoční setkání ani protipožární cvičení. Usmál se představě, že školník je tu hlavně od toho, aby odzvonil začátek nebo konec přestávky. „Zvon ale do školy určitě patří. Používám ho například při takzvaném posledním zvonění," potvrdil, že zmíněné loučení není jen privilegiem středoškoláků.

I když Bohumil Vodička vypadá, že ho nic nevyvede z míry, uměl pořádně zakřičet. „Musel jsem si zjednat pořádek, když domluva nestačila. Ale myslím si, že mě většina školáků uznávala a brala se vším všudy."

Ředitel školy Jaroslav Nádvorník na adresu dlouholetého pracovníka poznamenal: „Bohoušek se školou žil od jejích začátků. Skládal metráky uhlí, budoval saunu, když bylo potřeba, tak vodil děti k lékaři, jezdil s námi na školní výlety. Byla to taková duše školy. Je pravda, že někteří deváťáci ho občas potrápili, ale na druhou stranu ho měli rádi. Když se absolventi přišli po čase do školy podívat, sháněli se vždycky po Bohoušovi."

close JEDLOU kytici dostal dlouholetý pracovník „Bohoušek“ od ředitele Jaroslava Nádvorníka. info Zdroj: Marie Břeňová zoom_in

Na pódiu nebo pod ním se na školním dvoře střídali od 16 hodin účinkující s žáky odměňovanými za vzornou prezentaci školy. Asi po 1,5hodinovém programu přišla neodvratně chvíle loučení s Bohoušem. Ten také představil nového školníka Martina Písaříka a předal mu symboly jeho nové profese - velký svazek klíčů, čepici s kšiltem a nápisem a modrý plášť. A samozřejmě na řadu přišly dárky – ředitel například pro odcházejícího zaměstnance nechal zhotovit kytici, kde květy nahrazovaly klobásy a papričky. Radost mu udělaly také děti, které se se svým školníkem rozloučily písničkou „Školník Bohoušek" a tanečním vystoupením, při kterém použily kladívka, kleště, šroubováky a všechny možné další druhy pracovního nářadí. Marie Břeňová 

close DĚTI se rozloučily se školníkem písničkou. info Zdroj: Marie Břeňová zoom_in