O zážitek, na který se nezapomíná, se kamýckým školákům postaralo vedení místní základní školy formou výletu na rozhlednu Kovářka s kovářským muzeem u Mladé Vožice. „Nešlo o klasický výlet, kde by si děti prohlédly jen jednu atrakci. V našem případě šlo zároveň o vzdělávací akci, o „výchovu prožitkem" a exkurzi do téměř všech vzdělávacích předmětů," upřesnila Janka Kociánová, učitelka speciální třídy, kam docházejí děti s potřebou individuálního přístupu. Děti, kterým pomáhá na věci okolo si sáhnout nebo si je přímo vyzkoušet.

„Byl to výlet do dějepisu a pracovní výchovy – nástroje používané v minulosti a dnes – motorové pily versus pily kaprovky, sekačky versus kosy, k čemu slouží svěrák, co jsou to cepy, na co byl v kovárně měch a spousta dalších nástrojů a nářadí," popisuje výlet za poznáním učitelka.

V rámci smyslové výchovy si žáci v kovárně procvičili sluchové vnímání – jak chrastí řetězy, které si tu prý na prosinec objednávají čerti, jak kladivo rozezní kovadlinu a hmatové vnímání.

Tělocvik si školáci nahradili zdoláním 50 schodů rozhledny, na jejímž vrcholu jsou fotografie a kopie starých listin, výučných (to není chyba) i výučních listů, vysvědčení a osvědčení krasopisně a jiným stylem českého jazyka psaných. Přírodověda, to byla příroda kolem, domácí zvířectvo a rostliny.

„To nebylo všechno – namísto dlouhého výkladu v hodinách rozumové výchovy, věcného učení, přírodovědy, fyziky a chemie, žáci naživo viděli, jak se pracuje s kovem a sami si mohli vyzkoušet kovářské řemeslo – ve výhni rozpálit železo a dozlatova rozžhavené železo ohýbat kleštěmi nebo jej rozklepat a pak zchladit. Jejich mistrem byl nefalšovaný kovář. Nebo si mohli vyzkoušet práci s drátkem a vyrobit náhrdelník s korálky a knoflíky. Každý si tu něco našel, ať už byl zručný či méně zručný," dodává Janka Kociánová.