PROCES EXEKUCÍ 
POKRAČOVAL

Proces exekucí pokračoval do vyčerpání seznamu. Vězni na celách počítali na prstech údery padající sekery. Mnozí odsouzenci na chodbě a před komisí křičeli „Československo, Ať žije Beneš, …Vrazi ..". Dozorci a katovi pacholci tloukli odváděné odsouzence do obličeje, aby je umlčeli, neboť to rozčilovalo komisi a narušovalo poklidný a rychlý průběh exekucí.  close Josef Košťálek, jeden z členů III. ilegálního ústředního výboru KSČ, jehož Kozlíkovi ukrývali ve svém bytě v Dlouhé ulici. zoom_in

Následoval úklid oblečení a bot na chodbě. Pracovníci krematoria měli noční směnu, za policejního dozoru postupně museli spálit všechna těla. Policejní dozor „fasoval" (dostával) na výdrž při spalování těl láhev alkoholu. Za „popravu" a kremaci bylo pozůstalým účtováno 500 korun, popel zemřelých však nedostali.
Ve Velkoněmecké říši fungoval i perverzní systém dvojího dna. Když existoval zájem někoho zlikvidovat a neudělal to soud, převzalo špinavou práci gestapo. Po transportu do koncentračního tábora s kartičkou „Sonder-Behandlung – zvláštní zacházení / = návrat nežádoucí /", kde „heftlinky" čekala vysilující práce s nuznou stravou, byla pro ně určena maximální taxa tři měsíce života.

JAK A PROČ BYLI 
KOZLÍKOVI VĚZNĚNI?

Bedřich Kozlík *22. 2. 1887 v Praze, byl knihkupec a nakladatel, provozoval obchod na náměstí TGM v domě U Bílého lva, za lékárnou, směrem ke kostelu, v prostorách, kde měl předtím prodejnu Karel Hail. Později jí převzal pan Hasman. Zároveň byl úředníkem městské spořitelny. Bedřichův bratranec byl básník Julius Zeyer. Jeho dobrým přítelem byl Jan Podlaha, proto mu šel na křtiny syna, do kostela sv. Jakuba, za kmotra s kmotřenkou, manželkou, v červenci 1937.

Bedřich Kozlík byl společensky činný a tak přirozeně přešel ze všeobecně prospěšných organizací do „podzemních" odbojových organizací (Oliver, ilegální Sokol) a byli zvoleni s manželkou za Příbram do Krajského národního revolučního výboru. Navrhoval a organisoval tisk letáků se zprávami ze zahraničních rádií u tiskařů Jana Bejčka, Jana a Josefa Lánského. Organizoval sbírky hmotné i finanční pro rodiny postižené zatčením živitele a další „podvratnou činnost proti Třetí Říši". Nejtěžším zločinem bylo poskytování jídla, noclehu a šatstva hledaným osobám, „nepřátelům Říše" žijícím v ilegalitě, a jejich přechovávání, ve vlastním bytě v přízemí domu v Dlouhé ulici čp. 164 / II, naposledy dvou členů III. ilegálního ústředního výboru KSČ Josefa Moláka a Josefa Košťálka. Potraviny za lístky (nezákonně tištěné na nebožtíky apod.) dodávali Kozlíkovým příbramští živnostníci (Antonín Dvořáček – mouku .., Jan Podlaha +1941 a Růžena Podlahová – cukr, mouku, vitelo, .., Štipl, mlynáři Jech a na Škrtilce a další). Kozlíkovi dodavatele neprozradili!

Proniknutím do protiříšských organizací východních Čech pomocí výhrůžek, vyvraždění rodiny, získalo gestapo konfidenta, který získal a vyzradil několik adres odbojářů v Písku. Zatkli je 18. 8. 1943 (Karel Sobotka a Zdeněk Šindelář, kteří nevydrželi výslechy – to je kruté mučení) a získali od nich adresy v Plzni a v Praze. Přes spojku KNRV Praha – Příbram Annu Kiliánovou vysledovali její bydliště ve Vamberově ulici (dnes Fibichova rozbouraná část).

close Kat Alois Weiss. zoom_in Gestapo a další složky 13. listopadu 1943 uzavřely ulici, vnikly do domu v 5 hodin a zatkly Annu Kiliánovou (jediná, která se bránila, postřelila zatýkajícího, život mu zachránila klíční kost, a potom sebe) v patře se spolubydlícím Jaroslavem Štanglem, také odbojářem. Oba byli na bytě u starší vdovy po profesorovi Báňské akademie.

Gestapo pokračovalo v zatýkání, v 7 hodin zatklo Stanislava Vojíře, v 10,30 hodin Aloise Lauba a dále další členy KNRV, včetně Bedřicha Kozlíka a Františky Kozlíkové. Při této razii v Příbrami bylo 65 zatčených (šedesátý pátý byl strojvůdce Silbernágl ze Zdic) a dalších 100 lidí v okolí, razie trvala od 13. do 17. listopadu. Po každém zatčení následoval krvavý výslech, z každého vytlučeného doznání bylo další zatýkání. Zatčení byli uvězněni ve sklepení příbramského soudu čp. 1/I. na rynku.

Odpoledne byli zatčení lidé odváženi do věznic v Písku a Táboře, orgánů říšskoněmecké policie, pod které Příbram patřila.

(První díl si můžete přečíst zde. Další díl připravujeme)

Josef Podlaha, Příbram