JAK PROBÍHALY EXEKUCE

Ve věznici na Pankráci v levém postranním bloku si Geheime Staatspolizei (Gestapo) Tajná státní policie zabrala přízemí a 1. patro. Zde byli ve 20 celách umístěni odsouzenci k trestu smrti. Pro celé oddělení byly zabrány cely č. 29-52. V přízemí na východním křídle, na jižní straně středové chodby, nechala probourat dvě příčky mezi třemi celami. V krajní místnosti vyhlašovací, byl stupínek s dlouhou katedrou (stolem), za kterou usedalo pětičlenné komando, dohlížející na vykonání rozsudku. Vedlejší, místnost s gilotinou, oddělovaná černou oponou, se nazývala sekerárna.  close Rakvárna - necky, bedny, kanálek pro odtok krve. zoom_in

Namísto slova gilotina, což připomínalo Francii, se používalo německé slovo „Fallbeil" padající sekera. Později se kvůli utajení přešlo na výraz „F-Gerät", tedy přístroj F.

KAT SI ŽIL JAKO V RÁJI

Pro exekuce byly vybrány úterý a čtvrtek a čas 16 hodin, trvání zabíjení mělo být co nejkratší. Ke každotýdennímu stínání bylo vybíráno po 5 až 6 odsouzených, při odstrašovacích akcích to bylo více, nejvyšší počet stětí za odpoledne bylo 29.

close Chodba v přízemí s dveřmi přípravných cel smrti proti sekerárně. zoom_in Kat Alois Weiß za první exekuci každého dne dostával čtyřicet marek, za každou další třicet říšských marek, navíc měl roční paušál tři tisíce marek. Kurz měny ustanovila okupační správa: 1 M = 10 Kč; takže němečtí vojáci se cítili v protektorátu jako v ráji, reálná hodnota měny byla 1:1. Pro představu cena osobního auta Volkswagen byla tehdy 990 marek (9.900 Kč). Když přišlo k nám do krámu pět vojáků v březnu 1939, chtěli si koupit 10 dkg cukroví a měli zaplatit půl marky, tak se rozesmáli a nechali si navážit půl kila cucavých bonbónů.

Alois Weiss žil s manželkou na vysoké noze na Starém Městě v bytě po „odsunutých" Židech v Dlouhé ulici číslo 14. Měsíční nájemné za byt platil kolem 35 marek. Domů mu zavedli služební telefon, aby byl v případě potřeby kdykoli k dosažení.

„Podlidé a nepřátelé nacionálního socialismu musejí být bezpodmínečně zabíjeni," uváděli v žádostech uchazeči o zaměstnání kata v Říši a kritizovali udílení milostí.

Zřejmě nevěděli, že na konci pátého století zalidnili východní a střední Evropu od dnešního Hamburku k Benátkám Slované, které „Drang nach Osten" (tažení na východ) germanizoval, pozdější české a slovenské exody přivedly další příliv slovanské DNA.

V 8:30 hodin ráno přijížděl do věznice státní návladní, nadiktoval vrchnímu dozorci Karlu Sauerovi jména vězněných, kteří měli být daný den sťati, a ten se pak postaral o jejich předvedení. Wachtmeister bachař dozorce přišel v 9:00 hodin na oddělení II.A v 1. patře do cely Bedřicha Kozlíka a odvedl ho do kanceláře bachařů v přízemí před státního návladního, ten mu oznámil jednou větou: „Ve jménu vůdce a říšského protektora se žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině".  close Bedřich Kozlík. zoom_in

Vzápětí si další vybraní nešťastníci vyslechli z úst návladního stejnou větu. Podle seznamu je bachař umístil do přípravných cel smrti v přízemí, proti bývalým celám sekerárny a nasadil jim pouta, aby si nemohli sáhnout na život sami. Odsouzenci dostali kartičky korespondenční lístky k napsání adresy a bylo jim povoleno asi 10 slov na rozloučenou. Odpoledne se museli zout, svléknout jen do spodků a košile, kalhoty a kabátek, blůzu složit před celu na chodbu, ženám byly zkráceny vlasy nebo vyčesány do drdolu, aby byli připraveni na exekuci.

Úderem 16. hodiny vyvolal předseda komise podle seznamu prvního odsouzence, toho měl již dozorce připraveného na chodbě. Odsouzenci měli již přepoutané ruce za záda.

Odsouzení předstupovali před komisi složenou ze státního návladního německého soudu, velitele pankrácké věznice, funkcionáře NSDAP, lékaře a zapisovatele sedící za katedrou. Státním návladním byla provedena osobní identifikace, přečetlo se jméno a příjmení odsouzeného a ten ho potvrdil svým „Ja ano". Poté bylo předvedenému oznámeno, že na něm nyní bude vykonán rozsudek „trest smrti stětím".

close Františka Kozlíková, rozená Nedbalová z Trhových Dušníků. zoom_in Richard Mácha právník, překladatel, geniální literát, skaut. Muž s mimořádným sociálním cítěním vězněn na stejném oddělení, čekatelů na stětí, posiloval sebevědomí spoluvězňů motáky a básněmi, do 6. dubna 1944, kdy se svojí manželkou byli usmrceni.

Průběh exekuce byl nacvičen a byl velmi rychlý, trval 1 až 2 minuty.

V 16 hod. 09 min. byl předvolán Bedřich Kozlík, předseda komise přečetl německy: Nummer 441. jméno, příjmení, datum narození *22. 2. 1887, bydliště Příbram II., Dlouhá ul. čp. 164. Bedřich Kozlík byl poučen přisvědčit: „Ja", jste „odsouzen za velezradu Velkoněmecké říše k „trestu smrti", milost vám nebyla udělena (formálně bez žádosti). Rozsudek byl neprodleně vykonán.

Ve stejném čase již byla vyvoláno číslo Nummer 442. Františka Kozlíková geboren *20.6.1886. Po jednovětém oznámení následovala rychlá exekuce. Písař připsal čas 16 Uhr 12 Minuten. Oběma bylo 57 let.

Josef Podlaha, historik