Rodinám, které pečují o přijaté děti, nabízejí SOS dětské vesničky poradenství z oblasti náhradní rodinné péče a ze sociální oblasti, odborné vzdělávání, psychologickou a další odbornou podporu. „Pomáháme pěstounským rodinám jak v každodenních záležitostech souvisejících s náhradním rodičovstvím, tak ve zvládání situací specifických pro náhradní rodinnou péči,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.

„Ve zvládání těchto specifik nám hodně pomáhá přístup terapeutického rodičovství, který bere v úvahu traumatické zážitky, jimž byla řada dětí v nejranějším věku vystavena,“ dodává ředitelka.

Služba pomáhá také s kontakty s biologickou rodinou dítěte. „Napomáháme všem zúčastněným připravit se na taková setkání, nabízíme vhodné prostory pro kontakt i asistenci odborného pracovníka,“ vysvětluje ředitel programů doprovázení pěstounských rodin Cyril Maliňák službu, kterou oceňuje mnoho pěstounských rodin.

V zákonem stanovených případech hradí SOS dětské vesničky krátkodobé hlídání dětí, přispívají také na pobytové aktivity dětí po dobu zajištění odpočinku pěstounů, a to až 14 dní ročně.

Nezisková organizace SOS dětské vesničky má kořeny v Rakousku. Vznikla už v roce 1949 jako jeden ze způsobů, jak zajistit opuštěným dětem péči u náhradních rodičů. Jejím původcem a následně realizátorem byl rakouský lékař Hermann Gmeiner. Vycházel z myšlenky, že o opuštěné děti se mohou starat matky, které nemají vlastní děti. O osmnáct let později přijel projekt představit do tehdejšího Československa. V roce 1968 vznikl nejdříve Kruh přátel SOS dětské vesničky a posléze Sdružení SOS dětských vesniček.