„Naše škola inkluzivní vzdělávání podporuje v tom smyslu, že s dětmi z různého prostředí a s nejrůznějšími individuálními potřebami pracujeme, vnímáme potřebu individuálního přístupu k nim, zajišťujeme v možné míře práci učitele společně s asistenty pedagoga, zkrátka děláme, co můžeme a je v našich silách," sdělila už dříve v rozhovoru Příbramskému deníku ředitelka příbramské základní školy v ulici Bratří Čapků Alena Mašiková.
A není to záležitost vůbec jednoduchá. Nebýt profesionality a lidskosti pedagogů, respektu a tolerance ostatních žáků a jejich rodičů, které jsou při tomto procesu celkově zapotřebí, nedala by se podle Mašikové tato práce dělat.
Zkušenosti s dětmi se závažnějším zdravotním postižením, ale vedení této školy nemá.
„Situace je obtížná i se dvěma žáky a asistenty pedagoga ve třídě, natož například se čtyřmi nebo více, protože i takové záležitosti budeme muset možná v budoucnu řešit," dodala Mašiková.
Své zkušenosti se vzděláváním dětí s poruchami pozornosti či některým druhem postižení má ale ředitel speciální školy v Rožmitále Pavel Bártl.
Ve škole uplatňují tři vzdělávací programy a vyučují děti s poruchami chování a učení, děti s lehkou mentální retardací až po děti s těžkou mentální retardací i s autismem. Navíc díky nižšímu počtu žáků ve třídě se mohou každému žákovi věnovat individuálněji.
„Riziko společného vzdělávání je také ve vztahu k dětem v běžných školách. Tam, kde se bude brát ohled na děti, které nezvládnou tempo výuky, se bude výuka zpomalovat, nebude tolik času na dnes průměrné a podprůměrné žáky, kteří potřebují zvýšenou péči a celý pomyslný vláček pojede podle nejpomalejších vagónků," argumentoval Bártl.
Rozhovor s ředitelem Pavlem Bártlem připravujeme.
Související články:
Rožmitálští podepisují petici, nesouhlasí s rušením programu pro postižené žáky
On-line rozhovor s Alenou Mašikovou, ředitelkou základní školy