Po krátkém neformálním setkání se přítomní odebrali do chrámu kláštera Zvěstování Panny Marie a svaté Dobrotivé, kde se setkali s ostatními účastníky srazu i místními občany, kteří přišli navštívit výjimečnou bohoslužbu - mši svatou sloužil Mons. Dominik Duka, arcibiskup pražský, metropolita a primas český spolu s dalšími duchovními z Řádů Augustiniánů a Dominikánů.

Po skončení mše se všichni přesunuli k památníku 52. praporu PTP, který stojí na místě bývalého vojenského tábora. Zde je již očekávala čestná jednotka Armády ČR, složená z příslušníků jinecké 13. dělostřelecké brigády. Za přítomnosti plk. gš. Jana Třináctého, velitele 13. db., proběhlo slavnostní položení věnců. Jeden z nich položila i delegace Vojenské sekce Konfederace politických vězňů a další za nepřítomné zástupce slovenského Svazu VTNP-PTP vojáci z Jinec. Krátkým projevem k pietnímu aktu přispěli, Mons. Dominik Duka, starostka Zaječova a pan Jiří růžička, místopředseda českého Svazu PTP - VTNP, který připomněl osudy všech „pétépáků“, nejen těch, kteří před šesti desetiletími nastoupili svoji pracovní vojenskou službu u u 52. praporu ve Svaté Dobrotivé a vzpomněl i ty, kteří se dnešních dnů již nedožili.

Ve svém projevu mimo jiné Jiří Růžička řekl:

„Za dva měsíce to bude přesně 60 let ode dne, kdy se za mnou a mými novými kamarády zavřela se skřípotem dřevěná vrata propletená ostnatým drátem zde za mými zády. Ten skřípot znamenal konec naší občanské svobody. To mě a mým kamarádům, kteří jsme sem byli převezeni z karvinských dolů, dost hlasitě následně připomenul tehdejší poručík Imrich Kancír. Za naši poznámku, že máme hlad, protože jsme již druhý den na cestě, nás nechal za trest ostříhat dohola. Jako vrahy! A vysvětlil nám, co všechno nás za těmi ostnatými dráty čeká.

Měli jsme být tvrdou prací údajně převychováváni a tou prací, matkou pokroku, současně trestáni za to, že jsme se narodili jinde, než bylo tehdy vhodné, za to, že jsme byli našimi rodiči vychováváni v duchu T. G. Masaryka ke slušnosti, poctivosti a lásce k vlasti. „Ta práce, matka pokroku, a s ní armáda otroků jde hájit svoji čest“. Tak to kdysi zpívali ve své písni. A my jsme opravdu, jako ti skuteční otroci v tomto, ale i v jiných pracovních táborech hájili svoji čest. A uhájili. My jsme byli naopak hrdí na to, že jsme nebyli zařazeni jako možní přisluhovači a spolupracovníci tehdejšího zrůdného režimu. Proto jsme byli vyčleněni až za okraj tehdejší společnosti. Ale právě v těch tvrdých podmínkách vznikalo to, s čím tehdejší soudruzi nepočítali. Vznikalo přátelství na celý život.

A ty šedivé hlavy kolem nás, hlavy těch, kterým věk a zdravotní stav ještě dovoluje, aby si přišli do Svaté Dobrotivé zavzpomínat, pozdravit se se svými kamarády, ale také se dozvědět smutné zprávy o těch, kteří již nikdy nepřijdou, jsou toho důkazem.

Budiž Vám i nám životním mementem, aby se tato historie již v žádné obměně neopakovala. Přáli bychom si,aby se do našich vsí i měst opět vrátila slušnost, poctivost a přátelská sousedská pohoda. Taková, jaké jsme pamětníky jako poslední generace my, bývalí pétépáci. Aby zde, ani nikde jinde nemusely podobné oběti podobných ideologií stavět podobné pomníky, připomínající lidskou nenávist.“

Po pietním aktu se necelá stovka pamětníků a jejich rodinných příslušníků sešla v zaječovském Lidovém domě, aby vyslechli další projevy představitelů ústřední rady Svazu PTP i hostů, následovala volná zábava a přítomní měli možnost si popovídat s kamarády se kterými byli v padesátých letech minulého století tehdejším komunistickým režimem označeni za „politicky nespolehlivé“ a odveleni ke službě u PTP.

Pomocné technické prapory byly tehdejším komunistickým režimem zřízeny v roce 1950. Ze IV. silničního praporu 2. ženijního pluku ve Svaté Dobrotivé (dnes část Zaječova ) se tehdy stal 52. pomocný technický prapor. Odhaduje se, že celkově prošlo PTP v letech 1950 - 1954 na 60.000 mužů (nejméně 140 jich ve vojenských táborech nucených prací zahynulo), z nichž asi 20-25.000 bylo "politických". K vyhledávání osob označovaných jako „politicky nespolehlivé“ byl mezi léty 1950-1952 vybudován 5. oddělením hlavního štábu (obranné zpravodajství) systém prověřování, na němž se podílely především orgány Ministerstva národní bezpečnosti, Ministerstva vnitra, národní výbory, organizace KSČ a společenské organizace. Armáda se postupně dostávala do role výkonného orgánu, který jen povolával a zařazoval do PTP vytypované osoby podle směrných čísel odrážejících momentální potřebu pracovních sil. Během vyhledávání politicky nespolehlivých osob docházelo k častým případům udávání a vyřizování si nejrůznějších osobních účtů. Pomocné technické prapory představovaly pro armádu zdroj velmi levných a v podstatě bezprávných pracovních sil, nasazovaných kromě výstavby vojenských objektů také všude tam, kde v národním hospodářství chyběly pracovní síly.

Petr Ježek