Také na Příbramsku vnesl nový impulz společenskému dění obrodný proces roku 1968 plný nadějí, že stalinismus zahynul a Československo vybuduje socialismus s lidskou tváří!

Invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna roku 1968 nakonec učinila přítrž reformnímu hnutí ve všech sférách naší společnosti, uranový průmysl nevyjímaje, a potvrdila platnost trvání železné opony mezi demokratickým světem a zeměmi tzv. sovětského bloku.
Náznak demokratizačních změn v republice přiměl mimo jiné i vedení nejvýznamnějšího podniku v příbramském regionu, Československého uranového průmyslu (ČSUP), k myšlence pokusit se prosadit s uranem na západních trzích. Do té doby totiž platilo ustanovení československo – sovětské mezivládní dohody z 23. 11. 1945 o rozšíření těžby rud obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky a o jejich dodávkách výhradně do SSSR. Je však otázkou, do jaké míry mohly být tyto plány tenkrát realizovatelné, vezmeme-li v úvahu ekonomickou náročnost těžby z velkých hloubek, nákladnost zpracovatelského procesu, stav zásob uranové rudy, situaci na světových trzích a v neposlední řadě i konečné stanovisko SSSR.

Při obsazování čs. území stála v popředí zájmu okupantů správní a průmyslová centra, či jinak vojensky významná místa. Takovou důležitou lokalitou bylo i Příbramsko. Jednak jako oblast těžby uranové rudy, dále z toho důvodu, že v Příbrami na Zdaboři sídlilo velitelství Západního vojenského okruhu (ZVO) a nedaleko odtud se nacházel Vojenský výcvikový prostor Brdy, kde byly vybudovány předsunuté sklady jaderných hlavic namířené proti evropským demokratickým zemím.

Na Příbramsko směřovaly v srpnu 1968 sovětské jednotky 6. tankové armády (toto číselné označení bylo v rámci předchozího vojenského cvičení „Šumava", ve skutečnosti šlo o 1. gardovou tankovou armádu) v síle tří tankových divizí a dalších doprovodných útvarů, přemísťující se sem z území NDR. Velitelství a štáb 6. sovětské tankové armády se usídlil asi 10 km severozápadně od Příbrami v okolí malého čs. vojenského letiště v Brdech, nad údolím Červeného potoka nedaleko hradní zříceniny Valdek.

V okolí Padrtě, severozápadně od Rožmitálu p. Tř., operovala 4. tanková divize, jejíž jednotky nejprve obsadily objekty předsunutých skladů jaderných hlavic u Míšova, které byly vybudovány v letech 1960 – 1964 v rámci tzv. „internacionální spolupráce a obrany socialismu". Zde se pak nacházela sovětská okupační vojenská posádka až do roku 1990, kdy došlo k odsunu všech jednotek Rudé armády z československého území. Na Jinecku byla v srpnu 1968 dislokována 6. sovětská tanková divize a třetí z divizí okupantů zaujala pozice poblíž Strašic, na hranicích příbramského a rokycanského okresu. První kolona intervenční armády dorazila do Příbrami ve středu 21. 8. 1968 navečer.

Velitel Západního vojenského okruhu čs. armády (ZVO) v Příbrami gen. Stanislav Procházka spolu s Vojenskou radou a politickou správou ZVO zaslal dne 21. 8. 1968 vrchnímu veliteli okupačních vojsk sovětskému gen. I. G. Pavlovskému dopis odsuzující intervenci, požadující propuštění zatčených představitelů našeho státu a odchod cizích vojsk z republiky. Zároveň vydal rozkaz odmítající sovětský požadavek na poskytnutí ubytovacích prostor, potravin a pohonných hmot. Do areálu velitelství ZVO v Příbrami – Zdaboři vpustili naši vojáci pouze vyjednávajícího sovětského důstojníka, jeho doprovod musel čekat před kasárny.

Sovětská strana označila činnost ZVO za „ohnisko kontrarevoluce" v čs. armádě. V následujících dnech poskytl příbramský Západní vojenský okruh Čs. televizi a rozhlasu záložní televizní studia a vojenské vysílače, zajistil úkryt a veškerou pomoc jejich obsluhám z řad civilistů, kteří již byli pronásledováni sovětskou tajnou státní policií a částí kolaborující Státní bezpečnosti (StB). V tomto směru se angažovalo ve prospěch našich sdělovacích prostředků též vedení ČSUP a příbramská Bezpečnost. Fungování nezávislých sdělovacích prostředků mělo totiž obrovský celospolečenský význam!

close Sovětský tank před garážemi ČSAD  Příbram v době srpnové invaze roku 1968 zoom_in

Událostí, které se v Příbrami odehrály v oněch dramatických dnech, byla celá řada. Z těch nejvýznamnějších stojí za zmínku vzpoura potrestaných ve vězeňském zařízení Bytíz, nechvalně známém z 50. a počátku 60. let 20. století jako žalář mnoha politických vězňů. V srpnu 1968 se zde však nacházeli pouze odsouzení za kriminální činy. Ti chtěli využít vzniklé situace při vpádu vojsk a pokusili se z tábora uprchnout. Existovalo reálné nebezpečí, že tato akce bude okupanty považována za projev vnitřní destabilizace a poslouží jako záminka k vojenskému zásahu sovětské armády.
Večer 22. 8. 1968 ve 20.05 hod. hlásil velitel stráže vzpouru potrestaných, kteří v počtu 250 – 300 mužů, ozbrojeni železnými tyčemi, noži, kamením, a řízeni vlastní samosprávou, se snažili překonat oplocení. Po zjištění, že je to marné, zapálili vězeňský tábor a začali drancovat areál šachty. Po půlnoci z 22. na 23. srpna, když dorazila další posila čs. vojáků z nedalekého Vojenského útvaru (VÚ) 7690 Brod, osvobodili tito muži společně s příslušníky ostrahy, za pomoci Veřejné bezpečnosti (VB), Lidových milicí, báňských záchranářů a dalších nejprve všechny civilní zaměstnance, kteří se v době vzpoury nacházeli uvnitř závodu, a postupně zlikvidovali jednotlivá ohniska odporu vzbouřenců. Nikomu z potrestaných se nepodařilo uniknout.
Mimořádný ohlas vyvolala rovněž generální stávka pracovníků ČSUP. Tehdejší zastupující generální ředitel ČSUP ing. Karel Boček svolal bezprostředně po prvních zprávách o invazi, již okolo 3.00 hod., dne 21. 8. 1968 poradu nejbližších spolupracovníků, včetně zástupců stranického a odborového vedení.

Na závěr jednání vydali k vzniklé situaci prohlášení tohoto znění: „Stranické, odborové a hospodářské vedení ČSUP po projednání současné situace s jednotlivými národními podniky se rozhodlo přijmout tato opatření: S okamžitou platností zastavujeme veškeré dodávky uranových rud a koncentrátů do SSSR, a to z toho důvodu, že ČSSR byla obsazena okupačními armádami států Varšavské smlouvy."

Generální stávka probíhala od 22. 8. 1968 ve všech podnicích ČSUP. Pracující prováděli organizovaně náhradní činnost, zejména v rámci údržby dolů, a také pomáhali v zemědělství. S ohledem na další změny ve vývoji vnitropolitické situace v Československu a v souvislosti s kapitulací reformního hnutí byla stávka dne 29. 8. 1968 ukončena (dle některých materiálů došlo k obnovení práce v ČSUP dne 2. 9. 1968). Těsně předtím nastalo též stažení sovětských vojsk z centra Příbrami na periferii a po 25. 10. 1968 na základě nově uzavřených dohod mezi ČSSR a SSSR obsadily určené sovětské jednotky některé vybrané objekty naší armády na území celé republiky, kde se pak nacházely ve většině případů až do roku 1990.

close Sovětský tank na Březohorském sídlišti v pátek 23. srpna 1968 zoom_in

Část invazních vojsk byla převelena mimo hranice Československa. Hrozivou vojenskou sílu okupantů vystřídaly záhy první nesmlouvavé údery ze strany nového domácího komunistického vedení při uskutečňování programu tzv. normalizace. Postiženi byli organizátoři a mluvčí reformního hnutí spolu se zbytkem protikomunistické opozice. Zastupující generální ředitel ČSUP ing. Karel Boček byl odsouzen v nepřítomnosti na 13 let vězení (během procesu uprchl do emigrace), velitel ZVO gen. ing. Stanislav Procházka a řada jeho spolupracovníků, jakož i velitel VÚ 7690 mjr. Viktor Kopřiva byli propuštěni z armády a dále perzekvováni, náčelník Okresního oddělení VB v Příbrami pplk. dr. Josef Kulda byl odvolán z funkce a údajně spáchal v jedné z pracoven ministerstva vnitra sebevraždu… (redakce a Josef Velfl, ředitel Hornického muza Příbram), snímky ze srpna 1968 v Příbrami: Hornické muzeum Příbram