Jak jste se ke svému řemeslu dostal?

Cesta vedla přes mého otce, kterému se starožitnosti líbily už v mládí. Poté studoval uměleckou školu. Vztah k nim měl celý život. Po revoluci rodiče předělali přízemí domu na obchod a po nějaké době se rozhodli otevřít si starožitnosti. A jsme tu dodnes, už 15 let.

Co všechno by měl mít a umět starožitník?


Základem by mělo být nejen starožitnostem rozumět, ale mít k nim i vztah. Starožitník by měl věci také zachraňovat, protože spousta předmětů není cenných, ale jen starých a zajímavých a je správné je zachránit. Nedá se ale zachránit všechno. K mojí práci také tvoří samozřejmě péče o věci.

Jak se dostáváte k předmětům, které ve starožitnictví prodáváte?


Způsobů, jak získat předměty, je několik. Tím základním je, že lidé přijdou a předměty nabízejí k odkoupení. Jezdím a sháním věci po burzách nebo jiných obchodech. Každý obchodník se snaží shánět věci, které jsou spjaty s jeho regionem jinde. V Příbrami se třeba prodávají dobře předměty, které souvisí s hornictvím a s městem.

Co je tedy přesně ve starožitnictví typické pro Příbramsko a o co je největší zájem?

Nejzajímavější a nejvyhledávanější je určitě zmiňované hornictví a věci s ním související. Těch tady moc není a je spíše zázrak, když se k nám nějaké dostanou. Dále jsou to také různí regionální umělci jako je Karel Hojden. Také je velký zájem o příbramské betlémy.

Jezdí k vám nakupovat také lidé z jiných částí republiky?

Jezdí k nám spousta lidí i obchodníků z celé republiky i ze zahraničí. Není to o tom, že jedou pro určitou věc, ale spíše se přijedou podívat a buď jim něco padne do oka, nebo ne. Jezdí k nám, protože se u nás cítí dobře a často si u nás odpočinou. Nikdy nevíte, co objevíte. Starožitnosti jsou typické v tom, že se v těchto obchodech smlouvá.

Jak by měl člověk postupovat, když bude mít doma starší historickou věc a bude ji chtít prodat?

Nejlepší je rovnou věc přinést, nebo se domluvit, abychom se přijeli podívat, pokud je to náročnější na přepravu. To záleží na domluvě. Lidé přijdou a zeptají se, mám starý hrneček, co mi za něj nabídnete. Takto se dá často těžko rozeznat, o co přesně jde, z jaké pochází doby a ocenit se nedá v podstatě vůbec. Někdo myslí hrneček dvacet, třicet let starý a někdo myslí 150 let starý.

Jak dokážete poznat stáří předmětů a období, ze kterého pochází?

Poznává se to hlavně zkušenostmi a znalostmi. Vím, že určitý způsob výzdoby je spojený s nějakým historickým obdobím. Někdy se slohy napodobovaly, ale byly jiné technologie výroby. Je neuvěřitelné množství detailů, podle kterých se dá stáří poznat, ale záleží opravdu hlavně na zkušenostech a informacích.

Zaměřujete se na určité předměty, za kterými k vám lidé jezdí?

Máme hodně šicích strojů (smích). Nespecializujeme se na žádný konkrétní sortiment. Snažíme se mít širokou nabídku.

Dostal se k vám někdy předmět, který byl opravdu výjimečný?

Asi bych zmínil Rychtářské právo, které je pravděpodobně z přelomu 17. a 18. století. Bohužel neznám jeho historickou cestu k nám, z jaké vísky pochází. Je dobře, že takové předměty lidé zachraňují. 

Jak vypadá péče o historické předměty?

Na některých předmětech je práce opravdu náročná a špatným čištěním se mohou poškodit. Někdy se ta námaha ani nevyplatí a dělá se spíše z lásky. Víte, náš obchod je čistý, přehledný a dobře uspořádaný, říká nám to spousta lidí. A to jsem rád, protože tak se to snažíme dělat. Nechceme věci prodávat, tak jak se k nám dostanou. Dbáme na to, aby věci byly čisté, uspořádané, ale vyžaduje to hodně práce.

Myslíte, že lidé někdy dokáží vyhodit i historicky cennou věc?

To rozhodně. Lidé likvidují věci z domu a sami začnou selektovat, co patří na skládku a co nám nabídnou a pak nás zavolají. Často pak přijdeme s křížkem po funuse a posloucháme, co všechno už vyhodili. Postup by měl být opačný. Nejdříve zavolat nějakého odborníka a ten poradí. Dost často lidé vyhodí předměty, za které by mohli dostat peníze.