I když je v běžných podmínkách obsluha děla záležitostí převážně mužů, tentokrát na jednotlivé pozice v samohybné kanónové houfnici usedly samé ženy. Nejednalo se však o ostré bojové střelby, ale o seznámení se s tímto hlavním palebným prostředkem dělostřelců.

„Chtěl jsem, abyste alespoň trochu přičichly k naší práci. Třeba se některá z vás v budoucnu stane velitelkou děla," motivoval studentky v úvodu týdenní praxe u vojsk vrchní praporčík 132. dělostřeleckého oddílu praporčík František Fryč, který dostal jejich výcvik na starosti. Ale jenom u děl nezůstalo.

V následujících dnech studentky v roli průzkumnic nasadily batohy a s mapami v rukách vyrazily do brdských lesů. V neznámém terénu se orientovaly podle buzoly a plnily úkoly z topografické a spojovací přípravy. Ze zásad přežití si vyzkoušely stavbu improvizovaných přístřešků pro přenocování. Jejich fyzičku prověřil dvacetikilometrový pochod, který ukončily u Záskalské přehrady. Tady na ně čekalo plavání a přesuny na lodích. Speciální tělesná příprava dále pokračovala slaněním pětadvacetimetrového skalního masívu. Ani tady dělostřelecké kadetky nezklamaly, i když některé musely překonat samy sebe.
„Odmalička se bojím výšek," svěřila se Kristýna Macháčková, která byla nakonec ráda, že překonala vlastní strach a nezklamala kolegyně z jednotky.

Většina stážistek vidí svoji budoucnost na vysoké škole. Jedna z nich, Nikola Čapková, připustila, že by si dovedla představit nastoupit po maturitě k bojovému útvaru. „I když jsem z Karviné, nevadilo by mi sloužit třeba i u vás v Jincích. Než střílet z děla, raději bych byla spojařkou," potvrdila Nikola při společném setkání s velitelem brigády plukovníkem Janem Třináctým. Ten jim popřál hodně štěstí ve studiu a v příštím roce zdárné složení maturitní zkoušky. Michal Abrhám, 13. dělostřelecká brigáda