Pět let po ničivých záplavách to ve Štěchovicích vypadá, jako by se tímto městečkem velká voda nikdy nepřehnala. Nové chodníky, opravené silnice i fasády domů a lidé žijící v poklidném tempu. Uvnitř si ale nesou trpkou zkušenost. Voda jim v roce 2002 vyplavila domy a připravila je mnohdy o veškerý majetek.

Obec sevřená ze všech stran mohutnými skalními masivy se tehdy ocitla v pasti. Záplavová vlna neměla kam odtékat a nemilosrdně likvidovala vše, co se jí postavilo do cesty. Vzpomínky na kritické okamžiky jsou pro obyvatele Štěchovic stále velmi bolestivé. Snad proto si řada z nich pětileté výročí povodní ani nechce připomínat.

„Tak takhle to u nás vypadalo, voda byla úplně všude,“ vzpomíná místní starousedlík a ukazuje na letecký snímek, který si zavěsil na zeď ve své garáži. Když si ho prohlíží, dění z té doby mu ožívá před očima: stěhování nábytku do horního patra, obavy ze stoupající hladiny a po opadnutí vody urychlené opravy poškozeného domku i odklízení naplavenin ze zahrady.

Pustošivé záplavy má v živé paměti i prodavačka z nedalekého obchůdku. „Už bych to ale nikdy nechtěla zažít. Voda sahala až tamhle,“ ukazuje nad regály s potravinami. Skutečnost, že Štěchovice stále nechrání protipovodňové zábrany, ponechává bez komentáře. „Prodejnumámv nájmu. Když se to přivalí znovu, půjdu jinam,“ krčí rameny.

Někteří z místních si nicméně riziko nepřipouštějí. „Podobná povodeň se už nemůže opakovat. Byla to chyba vodohospodářů, kteří tak dlouho zachraňovali Prahu, až ji vykoupali,“ prohodí jeden ze štamgastů v hospůdce v centrální části Štěchovic. Jeho spolustolovník mu dává za pravdu. Poukazuje na to, že velká voda se v minulosti do Štěchovic přihnala několikrát, ale nikdy ne s takovou intenzitou. „Nejdříve to bylo v roce 1942, to se musely za mostem odstřelovat ledy. Pak přišly záplavy v roce 1954, kdy se napouštěly Slapy, a potom ještě jednou… odneslo to ale vždycky jen hřiště,“ namítá.

Řada obyvatel Štěchovic ale podobný optimismus nesdílí a byli by prý klidnější, kdyby již byla v obci protipovodňová ochrana vybudována. „Jsme těsně před vydáním stavebního povolení a v rámci vypsaných výzev ministerstva zemědělství jsme se přihlásili do prvního kola. Je to ale běh na dlouhou trať,“ podotýká starostka Miloslava Vlková.

Protipovodňová opatření chystaná ve Štěchovicích jsou velmi rozsáhlá, týkají se více než čtyř pětin obce a představují ochranu zhruba pro 1000 obyvatel. Přijít by měly na 150 až 180 milionů korun. V nových podmínkách by se měla výrazně zlepšit regulace toku a omezit případná záplavová vlna. „My začínáme mít poměrně vážné problémy, když se průtok zvýší na 800 metrů krychlových za vteřinu. Pokud by se to dostalo na 1200 metrů a nám by to ubližovalo minimálně, tak by to byl obrovský posun vpřed,“ říká starostka.

Jiné úpravy, například vybudování odvodňovacích kanálů, podle ní nepřicházejí v úvahu. „Jsme víceméně v kaňonu a zastavitelná část území je velmi malá. Nic neodvodníte, poldr nevytvoříte, protože všude tam, kde je kus půdy, je něco postaveno,“ poznamenává Vlková. Jedno nicméně bylo na záplavách ve Štěchovicích pozitivní - opravily se chodníky a silnice, přibyly některé nové objekty, například hasičská zbrojnice či kiosek u autobusového nádraží. Nově musela být vybudována i čistírna odpadních vod.

„Nám se ale třeba stalo, že se začaly propadat komunikace až tři roky po povodních. To těžko zahrnete do povodňových škod,“ uvedla Vlková. Našly se i stavby, jež neutrpěly újmu, přestože je vodní živel bičoval ze všech stran. „Hrdinou záplav“ ve Štěchovicích se stal zejména most dr. Edvarda Beneše s dutými betonovými oblouky. Díky němu mohl být zajištěn přísun pomoci do postižené oblasti v době, kdy byla silnice na Prahu pod vodou.