Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marie Maříková už prý poslední roky nepočítala

Smolotely/ V neděli to bude už měsíc, co Marie Maříková ze Smolotel u Příbrami oslavila sté narozeniny. V dokladech má datum narození 3. července 1908.

28.7.2008
SDÍLEJ:

Marie Maříková s rodinouFoto: Deník/Markéta Jankovská

Od rodiny Marie Maříkové jsme se dozvěděli, že se jubilantka těší dobrému zdraví, a tak jsme ji přijeli s kytičkou navštívit. Dům, kde stoletá babička bydlí, nebylo lehké najít. Stál totiž na vršku pod lesem, obrostlý stromy. Ale co je důležité, byl plný hodných lidí, kteří se o babičku starají. Pod oknem ve velké kuchyni seděla stařenka v šátku se sepnutýma rukama v klíně a očividně se těšila na povídání. Setkání s čipernou a upovídanou Marií Maříkovou bylo poutavé a dojemné. Dovolila nám nahlédnout do jejího dlouhého života, plného smutných i veselých příběhů.

Jaké to je dožít se stovky?
Když mi rodina pověděla, že slavím sto let života, byla jsem moc překvapená. To víte, roky jsem už ani nepočítala.

Vzpomenete si na své útlé dětství?
Ano. Měla jsem bratra. Tatínek padl ve válce. Dlouho jsme o tom nevěděli. Maminka byla moc nešťastná. Nevěděla, jak nás uživí. Malá chaloupka, ve které jsme žili, shořela. Vzali si nás k sobě příbuzní a pomáhali nám. Jednoho večera jsme hledali maminku, teta ji našla stát už po pás v řece. Chtěla se z těch starostí ze zoufalství utopit. Teta jí moc vynadala. Maminka potom zažádala o trafiku, která patřila tatínkovi. Dostali jsme ji, docela slušně nás uživila. Museli jsme chodit pro zboží spoustu kilometrů. Tabák byl vyhledávaný. Ze dvou tisíc korun tržby nám zůstaly dvě stovky. Peníze jsme šetřili a příbuzní nám pomáhali.

Kolik vám v tomto období bylo let? Na co jste šetřili?
To mi bylo asi sedm let. Maminka se rozhodla, že si postavíme chaloupku. Byla to veliká dřina a chudoba, ale nic jiného jsme neznali. Tak se prostě žilo. Museli jsme si dělat cihly sami v takové formě, a to ze slámy a hlíny. Bylo třeba je nechat pořádně vyschnout. Bratr navozil písek od řeky na celou chalupu sám. Cesta byla dlouhá asi kilometr. Já jsem nosila vodu, no nemohla jsem ji ani zvednout. Jsem ráda, že to všechno tak dobře dopadlo.

Čím jste jako děvče chtěla být?
Toužila jsem být učitelkou, ale nakonec jsem se učila šít. Později jsem se učila vařit v Krásné Hoře, kde jsem dostala vysvědčení. Potom jsem prodávala v trafice. Hodně se prodávalo.

A potom snad už přijel princ na bílém koni…?
Na koni ne, ale na harleji. Představte si, já taková chudá holka a přijede si pro mě ženich na motorce, to bylo něco. Dostal se v Praze do hotelu, tak si můžete představit, co to znamenalo. Nastěhovala jsem se do Mníšku do domku společně s jeho vdanou sestrou. On měl neustále služby a mně se tam se synem moc stýskalo. Později jsme se nastěhovali na Podkovu. To byla samota u Solenic. Tam jsme měli hospodářství, práci jsme měli s manželem celý den. To bylo nejkrásnější období v mém životě. Bohužel jsme se museli po pětatřiceti letech kvůli přehradě odstěhovat. (pláč)

A od té doby žijete ve Smolotelích?
Ano. Byla jsem v životě spokojená. Pánbůh mi dopřál velkou rodinu. Když nám někdo umře, ani se nedívám na parte. Raději si myslím, že je ten člověk stále poblíž.

Měla jste čas na záliby? Co vás bavilo nejvíc?
Hrála jsem ochotnické divadlo. To pro mě hodně znamenalo. Naposledy jsem hrála roli sirotka a tím jsem byla také ve skutečnosti. Všichni tenkrát plakali.

Je něco, co vás v posledních letech hodně potěšilo?
Pan farář mi kdysi říkal, že až bude rok 2000, nastane konec světa. Chtěla jsem vědět, jestli se toho dočkám. On mi na to odpověděl: „Můžeš se toho dočkat, ale budeš stará a vetchá stařenka.“ No vidíte, konec světa nenastal a já tady v klidu slavím sto let.

Autor: Markéta Lišková

28.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Lupič se na místo loupeže nechal dovézt taxíkem

Handicapovaný sportovec Jan Tománek na pražském triatlonu.
37

Jan Tománek zakončil závodem v Poreči velmi úspěšnou sezonu

Zlatý šampion Hakl věří, že vítěznou atmosféru přenese i do Benátek

Benátky nad Jizerou /ROZHOVOR/ – Aby mohl bez problémů reprezentovat v malém fotbale, změnil v létě v tom velkém svou adresu. Už jako opora Benátek se František Hakl podílel na titulu mistra světa, když v Tunisku se skvěle vyladěným českým výběrem ani jednou nezaváhal a po finále s Mexikem (3:0) zvedl vítěznou trofej. Nejen o šampionátu, ale také o přestupu v rámci dvou sousedních účastníků ČFL se sedmadvacetiletý obránce rozpovídal v rozhovoru pro středočeský Deník.

Kam na fotbal: 1. FK Příbram přivítá Ústí nad Labem

Příbram - Podívejte se, na jaká fotbalová utkání můžete o víkendu vyrazit.  

Krize krajské koalice dospěla na ostří nože. Silná slova mohou vystřídat činy

Střední Čechy – Vydrží, nebo lze očekávat změny? Řeč je o pevnosti aktuální středočeské koalice, v jejímž případě se zdá, že navenek vyvřelo dlouhodobější napětí. A vlastně i spory.

K pouti do Sanatiága inspiroval Jindřicha Smítku filmový dokument

Příbram – Filmový dokument o pouti do Santiaga de Compostelo stál u zrodu nápadu Jindřicha Smítky jednou se na tuto pěší cestu vydat. Od myšlenky k činu mu to sice trvalo zhruba ještě deset let, ale nyní má svůj splněný sen za sebou a přemýšlí o dalších cestách. O pouti do Santiága nyní pořádá besedy. Ve středu se jedna konala v Příbrami a další se uskuteční v polovině listopadu v Lázu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení