Předchozí
1 z 10
Další

Obraz, který je označen číslem 85, popisuje páter Smolík v brožuře Milosti Panny Marie Svatohorské v obrazech z roku 1948 takto: Na obraze následujícím vidíme zvláštní výjev. Celá skupina koní vězí ve vodě, která kol kolem stříká, koně se plaší. Stranou stojí muž a drží opratě v rukou, tyto jsou však přetrhané. Za koňmi stojí kočár, ale bez koní. Kočí skáče z kozlíku ke koním, jakoby jim chtěl přispěti na pomoc. Docela vzadu, stranou od kočáru, klečí dáma s rozpřaženýma rukama, za ní stojí druhá, spínajíc ruce své k Rodičce Boží Svatohorské. Připsán rok 1735.

Rukopisná česká kronika zaznamenává k roku 1735: Josef Hrbek, když v Štokeravě v Rakousích od cesty a horka upachtěný, pět koní v řece brodil a neopatrně s nimi do hloubky přišel, prudkostí vody se sedla svržen, v kšírách nohy zapletené maje, rukama dna se držel, že ale silný byl, všecku sílu vynaložil a třikrát z vody ven sebou vyhodil, až přiběhnuvší lidé jemu ven pomohli. Když potom na břehu kapsu prohledával, zdali mu něco nevypadlo, ježto veskrz a veskrz mokrý byl, že ani niti suché na něm nezůstalo, jedinká knížka Svatohorské Rodičky Boží, kterou taky v tom nebezpečí vzýval a volal, suchá v kapse zůstala, kterou radostí slzami pokropil. Muž s přetrhanými opratěmi je onen Josef Hrbek, dříve ještě, než jej voda strhla do hlubiny. Muž z kozlíku seskakující je asi kočí dam, který Hrbkovi spěchá na pomoc. Dámy jely asi právě mimo a když viděly to neštěstí, sestoupily a modlily se k Rodičce Boží za pomoc. Že byly vyslyšeny naznačují paprsky, od ní vycházející. Následuje oltář Korunování Panny Marie.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 85.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 85.Zdroj: Deník/Radka Typltová

První obraz nejbližšího oblouku označený číslem 92 (poslední restaurátor postupoval odzadu a začal číslem 100; vzhledem k tomu, že některé z milostí jsou označeny podpísmeny, původně označení končila u čísla 94) znázorňuje zase velikou bouři na moři, všude vidět ztroskotané lodi s trosečníky. Zvláštní pozornost poutá jeden z nich, klečící na skále a mající na oděvu poutnickou mušli. Na něho padají paprsky od Rodičky Boží Svatohorské.

Stručná latinská rukopisná kronika udává tento příběh na rok 1670 slovy: A submersione in mari Andreas Linek Ungarus Altenburgensis, t. j. děkoval zde Panně Marii Ondřej Linek Uher z Altenburgu, že jej zachránila před utonutím v moři. Mušle poutnická na oděvu měla jistě jeho daleké cesty naznačiti.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 92.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 92.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na obraze označeném číslem 93 vidíme rybník, do něhož padá po hlavě malá holčička. Na to se dívá několik zděšených žen, se strany pak běží na pomoc nějaký hoch. Teprve v roce 1748 zaznamenává česká rukopisná kronika příběh, který je zde zobrazen takto: Anny Milkovy z Hřebova dceruška do řeky padla. Pod vodou na 12 sáhů v délce se topila. Matka to spatřivši, co mohla, Rodičku Boží vzývala, prosila, spínajíc ruce za ochranu žádala a vyslyšena byla, neb dceruška z vln vyplula a volala též podobně: Ó, Rodičko Boží Svatohorská, pomoz, pomoz Maria! A tu od dvou havířů, kteří se tu maně nahodili, šťastně vytažena byla.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 93.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 93.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na protějším obraze číslo 94 vidíme mlýn s dvěma koly. Kolem něho je rozlitá voda. Hráz je ozdobena nádobami s květinami. Ve vodě stojí paní až po pás a pán, který se jí chytá za ruku, jako by se jí chtěl přidržeti. Oba zasahují paprsky od Rodičky Boží Svatohorské.

Záhadný tento výjev vysvětluje česká kronika roku 1726. Tam čteme: Dne 21. března poděkovala zde jedna žena nejbl. Panně Marii Svatohorské za její milostivou ochranu a vysvobození z utopení. Když se totiž z Říma vracela a z Benátek do Padovy se bráti chtěla, byla náhle v Benátkách velikou vodou překvapena, jež jí až po pás šla. Když mnozí jiní v těchto vlnách utonuli, počala důvěrně Matičku Boží Svatohorskou za pomoc vzývati a tak záchrany její došla.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 94.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 94.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Poslední obdélný obraz označený číslem 95 představuje opět bouři na moři. Je hojně ztroskotaných lodí ve vlnách, trosečníci lezou po skalách. Na jedné ohrožené lodi je nápadná zvláště postava, řeholním rouchem oděná, která klečíc vzývá Pannu Marii. Na ni dopadají paprsky. Zdálo by se, že je to nějaká řeholnice. A přece to není jeptiška, nýbrž kněz z řádu sv. Dominika.

V kronice zaznamenává se totiž r. 1686, že Důstojný Pán Dominik František z řádu sv. Dominika vydal svědectví, že ochranou Panny Marie Svatohorské v ztroskotané lodi na moři neutonul. Domnělou řeholnici na obrazu považovati jest pouze za nepodařenou malbu umělce, který snad ani oděvu Otců dominikánů neznal.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 95.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 95.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Vpravo od tohoto obrazu je menší, jednobarevná malba označená číslem 96 představující mlýn s několika koly, pod jedním z nich vězí člověk.

V české rukopisné kronice čte se na r. 1692 toto: Mezi mnohými dobrodiními Matky Boží Svatohorské patrné je ono, které svou rukou zaznamenal pan Pavel Višín, měšťan staroměstský, který 27. máje s dvěma syny na pouť sem přišel. Toho pána pětiletý synáček Michal, když podle řeky chodil, kde nejprudší jest, nešťastně tam padl a nesen byl pořád k mlýnům od jednoho k druhému a přišel pod pět kol, která tenkráte se točila. Nešťastná ta novina jak k uším rodičů přišla, matka nevědouc jiné pomoci, Rodičku Boží Svatohorskou vzývala a dítě její ochraně poroučela. Dítě zatím, od vody na 273 kroky nesené, ani se lidé na ně dívali, vždycky pod vodou se ztratilo a opět vyplulo u toho místa, kde své vyražení měli dva mládenci. Vencl Vrána a Jan Krtička. Ti se za neznámým ptákem hnali, a jak na místo přišli, kdy ptáka dostati měli, zmizel jim pták a místo něho vyplulo pacholátko, to tedy vytáhnouti se přičinili na břeh, a když je vytáhnouti nemohli, celé již pod vodou naběhlé bylo, připlavil se neznámý vinař a loďku pozdvihnuv, pomohl jim je vytáhnouti a na břeh uložiti. Vtom ten vinař zmizel, na chlapci nic pozorovati nebylo, že by živ byl, nicméně vzali jej a z úst vodu vylíti nechali a když potom ho položili, za chvilku chlapec k sobě přišel a nejsv. jména Ježíš a Maria volal. Podivili se tomu všichni, nebo ho všichni za mrtvého měli a zdálo se jim, že by možné nebylo, aby živ byl, jenž tolik kol prošel a tak dlouho ve vodě vězel, zvláště pak, když večer úplně zdráv byl a pokrmu si žádal, jakoby nic nebyl trpěl a nic nevystál. Dobrodiní to vypravovali a vychvalovali ke cti Rodičky Boží rodiče a po krátkém čase na Svaté Hoře tabulku na věčnou památku toho příběhu vymalovanou zavěsili. Dle této tabulky byl jistě i tento obraz namalován.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 96.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 96.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na protější straně je také jednobarevný malý obrázek, který nese číslo 97. Vidíme na něm vzpínajícího se koně ve vlnách s jezdcem, který padá naznak do vody. Také tento obrázek byl asi zhotoven dle záslibného obrazu, který roku 1661 přinesl na Svatou Horu rytíř Jindřich Felix z Brloha. Votivní obraz měl nápis: Léta 1661 dvacátého dne měsíce února v řece rozvodněné pro nenadálý pád s koně byl jsem na tom se již utopiti: ale skrze slib, Svatohorské Rodičce Boží učiněný, s podivením všech přítomných jest vysvobozen ten, který to tímto obrázkem dotvrzuje. Jindřich Šťastný Záborský z Brloha.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 97.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 97.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na sousedním obraze číslo 98 spatřujeme mlýn na potoce, přes který vede lávka, je na jednom místě prolomená a za tímto prolomeným místem je tonoucí paní, ku které pronikají paprsky od Rodičky Boží Svatohorské.

Kronika latinská zaznamenává k roku 1667, který je připsán toto: A periculo submersionis N. D. Dubskianae, tj. vysvobození od nebezpečí utonutí urozené paní Dubské. Jiná česká kronika uvádí to poněkud obšírněji: Dne 19. února splnila zde slib svůj urozená paní Dubská za zachování své z nebezpečenství života, když přes rozvodněný potok jdouc, pomocí Matky Svatohorské smrti unikla.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 98.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 98.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na druhé straně oblouku na obraze číslo 99 je znázorněno, kterak celý povoz, i s koňmi a lidmi na něm, topí se v řece. Od obrazu P. Marie Svatohorské padají paprsky na celou tu skupinu na znamení, že všem bylo spomoženo.

Rukopisná česká kronika vysvětluje událost tuto k roku 1704 takto: Dne 3. května zde poděkoval Erasmus Říčan, radní z Litoměřic, s paní svou nejmilostivější Zachránkyni své Svatohorské Panně Marii, za to, že jej od utonutí v Labi uchovala, kamž i s dcerou Annou a dvěma služebníky i s vozem a dvěma koňmi spadl.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 99.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 99.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Poslední obraz nad vchodem do Mníšecké kaple, který je označen číslem 100 (v knížce ho ale najdete pod číslem 94, zmatené číslování vzniklo chybou posledních restaurátorů), znázorňuje zase hromadné topení se lidí.

Roku 1690 čteme v kronice o této události: Když poutníci Jindřichohradečtí na Svatou Horu putující u Opořan, 2 hodiny severně od Bechyně, přes vodu se převézti dali (u Markova mlýna), sedlo jich mnoho na prám a tak skoro všichni pod vodu přišli, zvláště mladí a ti, kteří zavazadla měli na zádech. Byl s nimi jeden z Tovaryšstva Ježíšova, který vida je v nebezpečí, napomínal je, aby Svatohorskou Rodičku Boží důvěrně vzývali. Hle všichni jako jedním hlasem k milostivé Pomocnici Svatohorské důvěrně o pomoc volali, a zakusili zvláštní její záštity, takže všichni šťastně na břeh se dostali a ani jedno dítko nezahynulo k podivení všech, kteří na břehu stojíce, je topiti se viděli.

Na opačném konci této chodby právě u východu z kaple Plzeňské, viděli jsme podobné neštěstí vyobrazené (obr. 71), kde se poutníci, vracejíce se ze Svaté Hory, topili u Zbraslavě, když se prám, na němž se plavili, pod nimi ztroskotal.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 100.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 100.Zdroj: Deník/Radka Typltová