Předchozí
1 z 10
Další

Na obraze číslo 31 vidíme překocený a převržený vůz, z něhož vyčnívají něčí nohy. S druhou částí vozu utíkají koně i s kočím, který se je marně snaží nastavit. Za vozem uhání zoufale sedlák. Kronika o tom vypravuje: „Dne 28. listopadu r. 1660 poslali na Svatou Horu Daniel Antonín Sládkovský a choť jeho Ludmila záslibný dar na poděkování, že dcera jejich v nešťastném pádu před smrtí uchována byla.“ Tento nešťastný pád souvisel s nebezpečnou jízdou, při které se vůz převrhl a zvrátil. Nohy vyčnívající z vozu patří dceři.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 31.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 31.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Údiv vzbuzuje obraz číslo 32. Je na něm několik domů v opuštěné krajině, nad kterou se vznáší obraz Panny Marie Svatohorské, která vysílá paprsky do všech stran. Malíř tím chtěl nejspíš naznačit, že celá tato krajina byla pod její ochranou. Událost zde vyobrazená pochází z roku 1639. V té době řádili v Čechách Švédové. Lidé se rozutíkali do všech stran a skrývali se v lesích. Venkovský lid si před nájezdníky nebyl jist majetkem, ani životem. Zdejší obyvatelé tak opouštěli své statky a úrodu nechávali na polích nesklizenou. Totéž se dělo i v okolí Příbrami. Svatohorská kronika o této době vypravuje: „Když pak někteří z nich koncem února domů se vrátili, začali teprve úrodu (loňskou) sklízeti. Jiní teprve po velikonocích to učinili a měli hojnou úrodu a chleba dost. Jakýsi rolník z Dubna, vesnice to nedaleko Svaté Hory, najal si 30 ženců, jiní jinde tolikéž. Selské ženy nalezly len a konopí, které přes celou zimu na poli stálo, a snad je pro své potřeby připravily. Tak se Panna Maria Svatohorská osvědčila býti matkou chudých.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 32.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 32.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na podlouhlém obraze číslo 33 zuří bitva. Jeden z bojovníků vpíná ruce prosebně vstříc Panně Marii. U obrazu je letopočet 1689. Tvrz na obraze je Bělehrad, u kterého se řeka Sáva vlévá do Dunaje. V kronice se píše: „14. dubna splnil zde slib svůj Jan Láska, který jako voják u Bělehradu mečem na hlavě a týle tak těžce poraněn byl, že mezi mrtvými ležeti zůstal, ale vzývaje nebeskou Matku Svatohorskou za pomoc, uzdravil se. Poté jizvy ran svých ukazoval a Uzdravitelkyni Svatohorské vřele děkoval.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 33.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 33.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na jednobarevném obraze označeném 33a vidíme svatohorský oltář, na něm Pannu Marii Svatohorskou, od které se záře šíří na všechny strany a paprsky padají i na šlechtice, klečícího před oltářem. Připsán je rok 1656. Svatohorské letopisy o tom vypravují toto: „Léta 1656 urozený pán Jan Karel, syn vysoce urozeného pána Jana Viktorina, svaté říše římské hraběte z Waldštejna, uče se liternímu umění na školách malostranské koleje Tovaryšstva Ježíšova a jsa v druhé škole, nakazil se morem. Užil mnoho léků, ale s malým prospěchem, protože ho sama Rodičky Boží ruka měla uzdraviti. Když tedy nic nepomáhalo a tři lékaři nevěděli si rady, domníval se každý, že ten urozený mládeneček zvadne ve svém mladém věku jako kvítek. Zatím urozený pan otec jeho dověděv se o nebezpečné nemoci synáčkově a neskládaje naděje v lidské lékařství, utekl se k Svatohorské P. Marii, a aby synáčku svému delší život vyprosil, čtyři bílé svíce poslal na Svatou Horu a aby před zázračným obrazem rozsvíceny byly, poručil. A divná věc! Hned jak ony svíce počaly hořeti na svatohorském oltáři (což se poznalo potom, když čas k času srovnali), počalo lépe býti nemocnému mládenečkovi v Praze, a čím déle hořely, tím on většího nabýval zdraví, až ozdravěl. Od kteréhožto času až podnes dobrodiním Rodičky Boží stále zdráv a silný zůstává.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 33a.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 33a.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Protější obraz číslo 33b s letopisem 1658 znázorňuje pád ženy z pavlače. V kronikách o té příhodě čteme: „Dne 4. května poděkovala zde Voršila Vršovská z Prčice za uzdravení svých nemocí, které si přivodila pádem s pavlače a jimiž po osm neděl trpěla.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 33b.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 33b.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Obraz číslo 34 představuje Svatou Horu a na jejím úpatí vidíme mladého muže, který k ní po kolenou míří. Obraz má letopočet 1735. V rukopisné české kronice je zaznamenáno: „Jan Jiří Krausa měl syna, který sedm let od narození svého na žádné noze státi nemohl. Jak jej matka Rodičce Boží na Svaté Hoře zaslíbila, tak se postavil na nohy pacholík a choditi začal.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 34.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 34.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na obraze číslo 35 vidíme povoz tažený dvěma mládenci. Před povozem běží několik ovcí. V pozadí je namalován z jedné strany kostel a větší klášterní budova, z druhé svatohorská bazilika. Letopisy o této události podávají následující zprávu: „V Obořišti roznemohl se Tomáš, Svatohorský ovčák, velmi těžce po celém těle cítil náramné bolesti a píchání, jimž žádný lékař pomoci nemohl. Smrt zdála se býti jistá. Ač byl toliko na oko katolíkem a jen ne - dokonale věřil, že mu blahoslavená Panna Maria pomoci může, přece přišlo mu na mysl, aby se k ní na Svatou Horu o pomoc utekl. Slíbil tedy, že bude-li uzdraven, pět ovcí na Svatou Horu daruje. Hned přestala dokonale nemoc, kterou se celý rok byl trápil. Ale on zapomněl na učiněný slib a celých 7 let, nedbaje výčitek svědomí, s odvedením ovcí odkládal, ano maje uctívání nejsv. Matky Boží za pověru, soudil, že ničím povinen není. Ač mu Rodička Boží dlouho shovívala, netrestajíc ho dle zasloužení, dopustila naň r. 1655 na den sv. Václava tak těžkou nemoc, že na ruce i nohy ochroměl a ani tělem ani hlavou hnouti nemohl a tři čtvrti léta na jednom místě ležeti musil a domácí obraceli jej s boku na bok. Tím měl jasně poznati, že potřebuje pomoci Boží. Uznav svou vinu, rozpomínal se, co před lety blahoslavené Panně Marii slíbil, a přesvědčen jsa, že Rodička Boží pomocnicí jest těch, kteří v ní skládají důvěru svou, dal se dovézti na Svatou Horu a hned do zpovědnice donésti. Vyzpovídav se, přijal uctivě a nábožně Svátost Oltářní a poroučel Panně Marii snažně ostatek života. Od toho dne pak patrně znamenal, že mu ubývá bolesti a přibývá zdraví. Ještě měsíc ani neminul a již se s radostí vrátil k pastýřské povinnosti své a v brzké době těch pět ovcí sám na Svatou Horu dohnal.“ Na obraze je mladík v obou fázích – nemocný i zdravý.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 35.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 35.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na oblouku následujícím za Březnickou branou je velký, podlouhlý barevný obraz číslo 36 představující krásný kočár, tažený dvěma páry koní. V něm sedí dáma s dítětem. Povoz byl přepaden tureckými loupežníky, kteří dorážejí na vozku. Obraz se vztahuje k události z roku 1667: „22. února poděkoval zde s chotí svou hrabě z Paaru Rodičce Boží Svatohorské za zachování života svého ve válce u Kaniše, kde mu ruka pravá prostřelena a odňata byla.“ Malíř se tu opět kreativně vyřádil a spojil dvě nesouvisející události, které se staly jednomu člověku – jak děkovnou pouť hraběte s chotí, tak turecké výpady. Tak se alespoň domnívá páter Smolík, který v knize Milosti Panny Marie Svatohorské v obrazech popsal stovku zázraků.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 36.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 36.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Malý obraz označený číslem 36a je bohužel částečně zničený. Přesto je patrné, co je na něm namalováno. V posteli tu odpočívá nemocná dívka. U ní klečí otec a vzpíná ruce k Panně Marii Svatohorské. Událost zde zobrazenou líčí rychtář Klatov v dopise, který poslal na Svatou Horu: „Kašpar Pithopaeus Kopidlanský, svobodných umění a filosofie mistr a královského města Klatov císařský rychtář. Všem, kteří tento list budou viděti, věčné spasení a Kristových zázraků skrze jeho zásluhy a přímluvu jeho nejčistší Rodičky účastenství vinšuje. Předstoupil přede mne náš měštěnín Daniel Vister, zedník, a přísahou potvrdil, že jeho dcerka Magdaléna, dívčina pětiletá, minulého roku na svátek sv. Voršily velmi těžkými nemocemi obtížena byla. Neb v nohou i zádech, v uších a očích a na celé hlavě i ve střevách přeukrutné píchání cítila, kteréž nestálo na jednom místě, ale z jednoho na druhý úd přecházelo. Když pak žádný lidský prostředek nepomáhal, radil kdos zarmouceným rodičům, aby zkusili některých posvátných prostředků. Oni však jako dobří katoličtí křesťané jich užíti nechtěli. I vzpomněl si jmenovaný Daniel Vister na veliké zázraky, které blah. Panna Maria na Svaté Hoře koná, a hned obrátil naději svou na Svatou Horu k divotvorné uzdravitelkyni nemocných, Panně Marii. Doporoučel jí ve svém srdci svou nemocnou dcerku, prose, aby ona sama ji uzdraviti ráčila. Po osmi dnech pak oznámil své manželce, že všecku naději složil ve Svatohorskou Pannu Marii, a že má v úmyslu putovat na Svatou Horu a tam svou dcerku na kolečku dáti dovézti. Což uslyševší manželka netoliko k tomu svolila, ale také slíbila, že i ona s nimi na tu svatou pouť se vypraví. Hned od toho okamžení jejich dcerka pocítila zmírnění bolestí a v krátkém čase tak okřála, že všechno předešlé píchání zmizelo a ta, která byla nedávno toliko kost a kůže, počala přicházeti k prvotní síle. K potvrzení toho všeho, a aby jak naši krajané, tak také od nás vzdálení národové poznali, že české hory netoliko zlatem a stříbrem a drahým kamením, ale také velikou zbožností křesťanského lidu a nebeskými zázraky z milosti Boží oplývají a poznavše divné skutky Boží, divili se jim a pospíchali na ty dobré hory, sepsal jsem tento list, jej svou vlastní rukou podepsal a stvrdil pečetí. V Klatovech dvacátého pátého dne měsíce máje, léta 1656. M. Kašpar Pithopaeus Kopidlanský.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 36a.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 36a.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na obraze číslo 36b se směrem od Příbrami ke Svaté Hoře ubírá děkovný průvod. V pozadí řádí smrtka. Na Svatou Horu a Příbram dopadají paprsky, vycházející od Panny Marie Svatohorské. Obraz má letopočet 1713. Kronika vypravuje toto: „Roku 1713 řádil mor po Čechách tak strašně, že i v Příbrami působil veliký strach a hrůzu. Magistrát příbramský sám prosil tehdejšího superiora Svatohorského P. Větrovského T. L, aby ustanovil zvláštní veřejnou pobožnost za odvrácení rány morové. Pater superior ochotně vyhověl této prosbě a 9. října vykonán slavný průvod s milostnou soškou kolem města. Důvěra Příbramských k Matce Boží Svatohorské nebyla zklamána. Svatá Hora však sama utrpěla bolestnou ztrátu. Tři kněží byli ze Svaté Hory vysláni do Prahy, kde mor zvláště zuřil, aby nemocným posluhovali svatými svátostmi. Záhy však došla zpráva, že dva z nich již morem zemřeli a třetí leží nemocen.“

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 36b.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 36b.Zdroj: Deník/Radka Typltová