Předchozí
1 z 10
Další

Na obraze číslo 65 vidíme další neštěstí na vodě. Páter Smolík popsal ve své knize dění na něm takto: Ve vlnách rozvodněné řeky plovou kusy dříví, jako rozházené klády voru, a mezi nimi četní lidé, zápasící s dravým živlem. Zvláště vyniká tu jeden muž, který zdvihá ruce k Rodičce Boží Svatohorské, od níž září paprsky na topící se lidi. Rukopisná česká kronika zaznamenává k roku 1739, který je k obrazu připsán, tuto příhodu: Pavel Nálevka z Moravy, poustevník, asi se šesti poutníky přišli sem na Svatou Horu na pouť: po vykonané pobožnosti vraceli se domů přes Prahu a když u Zbraslavi na prámu vezeni byli, u splavu tak tuze prám na koly narazil, že s prámu všichni do vody spadli. Poustevník tehdáž v hrozném nebezpečenství Svatohorskou Rodičku Boží o pomoc vzýval a jakkoliv velkou vodou do největší hlubiny nesen byl, přece jemu i všem spomoženo bylo, a žádný se neutopil: za to dobrodiní Bohu a Rodičce Boží díky slušné vzdávajíce, velice je vychvalovali.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 65.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 65.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Oválový obraz číslo 66 znázorňuje prudkou bouři na moři. Vysoké vlny zmítají rozpoutaným živlem, trosky lodi plovou po moři a trosečníci utíkají zmateně po skalnatých březích vzhůru. Dvě lodi poutají zvláště naši pozornost. Na jedné klečí muž v rouše kněžském a vzývá P. Marii Svatohorskou. Na druhé lodi znamenati jiného muže ve vojenském stejnokroji. Na oba tyto muže dopadají paprsky od Rodičky Boží na znamení, že je vzala pod svou ochranu.

Zde zobrazen případ, který je zaznamenán v letopisech Svaté Hory na r. 1678. Tam čteme: Dp P. Jan Pinter T. J. psal dp. superioru svatohorskému o těchto milostech dobrotivé Rodičky Boží Svatohorské. (Následuje několik milostí, kterých se dostalo jeho společníku, plukovníku Collonellimu Vallisu, s kterým cestoval.) Píše pak dále: Když jsme byli na moři v den Narození Panny Marie a 19 hodin hrozná bouřka trvala, takže mnoho lidí veliké škody utrpělo a vítr a vlny dvakrát celou loď obrátily a pod vody smetly, učinil jsem slib, putovati na Svatou Horu a tak jsme šťastně vyvázli z nebezpečenství a dostali se ku břehu, kde jsem prozatím z daleka Rodičku Boží Svatohorskou v paláci císařského vyslance pozdravil a mši svatou sloužil.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 66.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 66.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na obraze číslo 67 vidíme náměstí nějakého města, uprostřed pak vysokou kašnu a do ní střemhlav padajícího hocha. Nikdo není na blízku, aby tomu zabránil, ale zpovzdálí utíká k místu neštěstí z jedné strany hoch, z druhé strany muž. Opodál stojí několik žen, které zděšeně zdvihají ruce. Připsán rok 1690.

O tom obrazu je r. 1969 v rukopisné české kronice toto: Dne 14. července pan Jiří Paleček, měšťan Nelibovský, muž víry hoden, slze nám povídal, že jeho syn Antonín neštěstím do studně upadl, čtyřiadvacet loket hluboké a žádný přítomen nebyl, jen malý chlapec čtyřletý. Ten co mohl k tátovi běžel a křiče jemu to povídal. Otec přiběhl a vidí dítě své, ano hlavou dolů nohama pak nahoru ve vodě se topilo, popadl hák a za oděv je zatáhl. Že pak je pohodlně vytáhnouti nemohl, sám se do studny pustil a chlapce vytáhl, na lůžko položil a nezaznamenav žádného života znamení, jako utopeného ho oplakával. Po chvíli chlapec k sobě přišel, dýchal a když jej sem a tam obraceli a vodu z úst vylili, tu on hned zdráv byl. Otec přičítal ten zázrak Rodičce Boží Svatohorské, neb hned jak slyšel, že chlapec do studně padl, co mohl nejpobožněji Rodičce Boží jej poroučel a zaslíbil se na Svatou Horu putovati a oběť přinésti, což učinil dne zaznamenaného.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 67.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 67.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na obraze číslo 68 nalevo vidíme malé dítko, ve vodě se topící. Nad ním je Rodička Boží Svatohorská, od níž vycházejí k dítku paprsky, na znamení, že je Matka Páně ochraňuje. Zdá se, jakoby dítě se chytalo šatů Panny Marie. Jinak není v blízkosti nikoho viděti.

Česká kronika rukopisná zaznamenává k roku 1741, který je k obrazu připsán tuto událost: Josef Junkmann z Rakovníka, jedenáct let starý do řeky upadl, kde velká voda byla a v ní půl hodiny vězel. Slyšíc to matka, oběma rukama obraz Rodičky Boží Svatohorské popadši, syna Rodičce Boží poroučela, jej líbala, objímala, prosila, o pomoc žádala a dobře, nebo syn z řeky vytažen byl živý. Malíř chtěl patrně naznačiti, jak mocně působila na slitované srdce Matky Svatohorské.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 68.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 68.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Obrátíme-li se vlevo, spatřujeme obraz číslo 69, který znázorňuje opět potok. Přes něj vede lávka, se které padá dítko do vody. Hodně daleko od místa neštěstí je muž, který vytahuje zase dítko z vody. Připsán rok 1717.

V kronice nalézáme tento zápis: V červenci roku 1717 spadl dvouletý syn mlynářův, Jan Bernard Morgenstern, do vody a plaval 26 loktů daleko a 8 loktů hluboko. Rodiče, vidouce jej mrtvého, obětovali jej P. Marii Svatohorské a tak obživl Podiv budí okolnost, že pád dítka do vody a jeho zachránění je znázorněno na jednom obraze. Je to podobný způsob umělcův, jaký častěji na obrazech svatohorských lze viděti.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 69.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 69.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na malém zeleném obraze číslo 70 je zobrazen selský dvůr, na něm stojí vroubená studna. Do studny padá střemhlav dítko. Ke studni spěchá žena. V pozadí je jinoch a dívka.

Událost popisuje latinská kronika takto: Ludmila dceruška Víta Františka Straky z Březnice a matky Marie, dne 24. června roku 1659 z náruče služky a kojné spadla do studně 8 sáhů hluboké a tam víc než půl hodiny zůstala. Vynořila se sice na chvíli na povrch, ale ježto sluha ji nechtěl z vody vytáhnouti, opět se ponořila. Konečně přece se podařilo ji z vody vytáhnouti, ale považovali ji již za mrtvou. Když učinili slib Panně Marii Svatohorské, při modlitbách všech přítomných opět ožila. Z vděčnosti pořídili její rodiče obraz této události a věnovali Svaté Hoře na věčnou památku.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 70.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 70.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na druhém zeleném obraze číslo 71 vidíme světnici, v ní vanu s topícím se dítkem. U vany klečí děvčátko, dveřmi řítí se do světnice matka. Udán rok 1660.

Kronika vypravuje o tomto příběhu toto: Mariana žena sládka v Žichovicích, chtíc učiniti koupel dítěti, posadila je do vany, do níž prve nalila vody. Vtom pro nějakou domácí práci musela někam odejíti. Aby se dítě, dokud by nepřišla, neutopilo dala mu pod paži ručník a tím je přivázala k uchu vany. Když se dlouho nevracela, rozvázalo si dítě ručník a převrhlo se do vody. Po chvíli přišla jeho sestřička a spatřivši, že bratříček leží potopený ve vodě, běžela k matce a vykládala jí, že se bratříček schoval do vody. Matka přiběhla, vytáhla dítě, na němž žádného znamení života ani dýchání ani tlučení srdce znamenati nemohla. Pročež náramnou lítostí jsouc jako omámená, nesouc dítě na rukou, vyběhla z domu na silnici s velkým křikem, naříkáním a pláčem, takže se pro tento křik hned mnoho lidí sběhlo, před nimiž ona velikým hlasem volala, že to své dítě daruje a obětuje Panně Marii na Svaté Hoře a hledíc k nebi, prosila Pána-Boha, aby skrze zásluhy nejsvětější Panny ráčil tomu dítěti popřáti dalšího života. Po nedlouhé takové její modlitbě, ti, kteří tu byli, znamenali, že dýchá, hýbe se, otvírá oči a brzy hledí tak čerstvě, jakoby žádné mdloby ani proměny na zdraví nepocítilo, jakož i potom zdravé zůstalo. Po tomto obrazu následuje oltář Nanebevzetí Panny Marie.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 71.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 71.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na prvním obraze na klenbě následujícího oblouku očíslovaném číslem 72 spatřujeme jezdce ve vlnách, kůň jakoby se pod ním vzpínal. Jezdec vzýval Rodičku Boží Svatohorskou, od níž padají k němu paprsky. Nikdo jiný není přítomen.

Pěkně vysvětluje obraz ten rukopisná česká kronika na rok 1669: Urozený pán Ferdinand Schleichert z Wiesenthálů, hejtman při regimentu Karaffiánském, odjel do Portugalu a přišel do Sevilly města, okolo kterého řeka Betis nazvaná teče. Stalo se, že když ten pán okolo řeky jel a koni se píti chtělo, s koněm do vody sjel, že však koni horko bylo, chtěje se snad se ochladiti, dále se pustil a do hlubiny pána svého, těžkou zbraní a pancířem oděného, s sebou táhl, topil se, že mu sotva hlavu vidět bylo. Žádného tu nebylo, kdo by spomohl, vší tedy silou pracoval, aby k břehu připlaval, kam když přišel, předníma nohama kůň břehu se držel, do něho nohy zarazil, ale že ještě zadní v blátě vězely, kterých vytáhnouti nemohl, neb hlubina byla na tři sáhy, nijak sobě pomoci nemohl. V takovém nebezpečenství postaven, pan Ferdinand vzpomněl na to, co někdy ve školách jsa studentem, slýchával, kterak jistý mládenec v nebezpečenství postaven volal k Marii, Matce Boží: Ukaž se býti matkou a slyšel: Ukaž se býti synem. A tu on co mohl nejpobožněji vzýval Rodičku Boží Svatohorskou, a na to zdálo se mu, jako-by slyšel říci: Doufej synu, já jsem, která tobě z tohoto nebezpečenství spomohu. A když on myslil, že matku Boží už drží a že mu již ruku podává, tu hle, viděl dva lovce, kteří spěšně s loďkou se přibližovali a popadše jej za ruku, z hlubiny vytáhli. Kůň, znamenaje vytaženého pána, vší silou na břeh sebou vyhodil a pána svého obskakoval. Na břehu, vida se pan Ferdinand se všemi věcmi svými bezpečen, na kolena padl, a s radostí mnohým vyprávěl a aby žádný o tom pochybovati nemohl, sám svou rukou nám to napsal a poslal 11. června 1669, vzav Boha za svědka a duši svou, že se tak stalo.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 72.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 72.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Další obraz číslo 73 zobrazuje řeku, přes kterou vede most. Pod mostem je převrácený kočár a koně, a ti co byli v kočáře jsou roztroušeni ve vlnách. Připsán rok 1669.

Kronika vysvětluje příběh tento takto: Dne 27. června poděkoval zde Jiří Hakel z Kutné hory blah. Panně Marii za zachování jeho a jeho dvou dítek, když z mostu do řeky, 4 sáhy hluboké, spadli.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 73.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 73.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na opačné straně na obraze číslo 74 je znázorněna opět veliká bouře na moři a vlnami zmítané, ztroskotané lodi. Na jedné z nich je nápadný muž, který vzývá Rodičku Boží Svatohorskou. Je oděn vojenským stejnokrojem. K němu vycházejí paprsky od Rodičky Boží. Obraz s letopočtem 1751 je dosti dovedně malován.

A v kronice o tom čteme: Dne 6. března (r. 1751) přišel jsem slib svůj vyplniti a díky povinné složiti Jan Blník z Čech z Liběšic, voják, na 20 mil s dobrým svého officíra povolením, za které také Rodičce Boží, že je dostal, děkoval. Ten, když se plavil a ve veliké bouři loď již od mnohých z boků ran polámána se topila a on s mnohými jinými v převelikých vlnách s nebezpečenstvím smrti se potýkal, slib Rodičce Boží Svatohorské učiniv a horlivě ji vzývaje, šťastně utonutí unikl. Jakož také, že ve dvou krvavých bitvách potýkaje se nepřáteli, těžkou ránu dostal, v jejížto hojení a ve velkých bolestech jedno potěšení u Rodičky Boží měl a její pomocí šťastně uzdraven byl.

Barevný odstín posledních obrazů je dán sluncem, které konečně vykouklo a ozářilo vše, včetně ambitů Svaté Hory.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 74.Sto svatohorských milostí: obraz číslo 74.Zdroj: Deník/Radka Typltová