Stovka zázraků vyobrazených na stropech ambitů Svaté Hory - 9. část

Vpravo od tohoto obrazu je malý, jednobarevný obraz číslo 76, na němž je namalována skříň s ozubeným kolem uvnitř, zevně pak nahoře jakási deska. Kolkolem lítají kusy rozbitého nádobí, dělá to dojem, jakoby se stal nějaký výbuch. Před skříní stojí polonahý muž a na něho vysílá paprsky Rodička Boží Svatohorská. Vedle té záhadné skříně jsou složeny kamnové kachle. Připsán rok 1732.

Rukopisná kronika česká vypravuje k roku 1732 takto: Pavel hrnčíř Dačický, prací svou zaměstnaný na prkna hrnce sázel a chtěje se na polici postaviti, celé prkno s hrnci na sebe shodil a padnout nechal. Od toho prkna tak těžce byl uhozen, že mu tři hodiny života nedávali. Ale manželka jeho muže napomínala, aby se zaslíbil k Panně Marii Svatohorské a ji vroucně vzýval, že mu pomůže. A stalo se tak: po slibu učiněném ve snách se jemu Rodička Boží zjevila v takové postavě, jak se obyčejně maluje, jejímžto obličejem tak potěšen a posilněn byl, že ve třech dnech celý zdravý z lože povstal a na Svatou Horu se vydal.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 76.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na druhé straně je také jednobarevný obrázek číslo 77, představující kočár s plašícími se koňmi blízko rybníka nebo potoka. Na břehu za kočárem klečí paní, vzývající Rodičku Boží Svatohorskou, ve vodě topí se dítko. Na rok 1772, který je připsán, mezi dobrodiními, která Rodička Boží svým ctitelům prokázala, je toto stručné sdělení: Zachránila Marii Jecinovou z Liberce, kterou mrtvou již z vody vytáhli.! Topící se dítko jest ona Marie Jecinová.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 77.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Pokročíme-li dále do nejbližšího oblouku, spatříme na obraze číslo 78 vpravo mlýn, do mlýnského kola je zapleten jakýsi hoch a padá s ním do vody. Před mlýnem zříme vodní náhon, ze kterého se přivádí voda na vodní kolo, do této nádržky padá chlapec, stejně oděný, jako ten v kole zapletený.

V kronikách je zaznamenán roku 1716 tento případ: Pavel, syn Jana Žihy, mlynáře ve vsi Domažličkách, nešťastně upadl do mlýnského kola, zapletl se v něm a hrozně se na hlavě i rukou polámal. Matka přiběhla, syna vynesla a do lůžka polomrtvého položila. Tři dni ležel tak nemocen, že sotva dýchal a čtvrtého dne promluvil takto: Žádný mne neuzdraví, jedině Rodička Boží Svatohorská, které jsem se zaslíbil. Tak i šťastně zhojen byl. Vysvědčil to kněžskou věrou tamější administrátor. Že nešťastný hoch je dvakráte namalován, jednou jak padá do náhonu, podruhé jak se zapletl do mlýnského kola, je pouze způsob znázorňování, u malířů svatohorských nejednou již zjištěný.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 78.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Na protější straně vidíme na obraze číslo 79 řeku a přes ní Karlův most v Praze. Poněkud dále od mostu je splav, na jednom místě protržený. Za tímto protrženým místem topí se člověk.

Obraz sám dává tušiti, o jakou událost asi jde. Je zaznamenána v letopisech svatohorských těmito slovy: Dne 11. května r. 1715 vyznal zde František Ignác Svoboda, kancelista Františka, barona Bechyně z Lažan, následní milost Matky Boží Svatohorské Roku 1703 vystoupil jsem v Praze nad Novými mlýny na loď s jakousi osobou. Když, pomáhaje loď proti proudu plaviti, po hlavě do vody jsem spadl, kde hlubina na 2 sáhy byla ,nedaleko od kol, kde se voda do novoměstské vodárny s mlýny táhla: skrze orodování Královny Svatohorské přes beze všeho uškození na zdraví jsem vyvázl.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 79.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Následuje obdélný obraz číslo 80 znázorňující rozvodněnou řeku. Ve vlnách plove muž, dle oděvu jakýsi šlechtic a vzývá Rodičku Boží Svatohorskou, od níž vyzařují na něho paprsky, - Na obraze vymalován šlechtický erb letopočet 1688.

K tomu roku zaznamenává kronika: Obraz záslibný zavěsil zde František Rosfeld, díky vzdávaje přelaskavé Pomocnici Svatohorské za vysvobození ze smrtelné nemoci a patrného nebezpečí utonutí v Uhrách. "Podle toho záslibného obrazu namaloval asi umělec svatohorský také náš obraz," domnívá se páter Smolík ve své knize Milosti Panny Marie Svatohorské v obrazech.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 80.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Vpravo od něho je malý, jednobarevný, nepříliš zachovalý obraz číslo 821 který znázorňuje malé dítě padající střemhlav do sudu s vodou. Žena utíká k místu neštěstí.

V rukopisné české kronice je událost, o níž asi běží, na rok 1741 tato: Jana Maylera z Černic půldruhého léta holka, do kádě plné vody padla a hlavou cele tam vězela. Matka po dlouhém hledání, našla dceru v kádi utopenou, vytáhla ji a co mohla k obživnutí dcerušky dělala a nic svésti nemohla. To když viděl její bratříček, sám od sebe k obrazu Rodičky Boží běžel a za sestřičku se modlil, co když několikrát učinil a se zase podíval, zdali je živa. Ona opravdu po malé půlhodině zívla a obživla.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 81.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Další obraz (číslo 82) je ještě hůře čitelný. Vidíme na něm studni, do níž padá hošík. Jiný muž chystá se spustiti do studně okov.

V téže kronice čteme na rok 1724 tuto událost: Svědectví vydal dvojctihodný pán Jan Nierenschop, farář velešínský, že chlapec jeden Wentzl jménem, syn Pavla, sluhy na panství Vltavotýnském, do studně 7 sáhů hluboké spadl a celou hodinu pod vodou byl, potom pak od bratra svého, že se v studni utopil, prozrazen, když rychle okov dolů spustili a na něj volali, on popadnuv řetěz do okovu se posadil a ze studně vytažen byl. Když se však ho zeptali, kterak pod vodou živ zůstal, odpověděl, že Rodička Boží Svatohorská a anděl strážný jej chránili. To když uslyšela matka Dorota Nanhernová upamatovala se na slib, který byla učinila za to pachole, když nemocné bylo, že za něj na Svatou Horu putovat bude. Pročež si hned cestu předsevzala a na Svaté Hoře u tak milosrdné Matky, která 2 milosti synu jejímu prokázala, srdečné díky vzdávala, slib vykonala a to všecko napřed svému panu faráři, potom pak nám, úplně vyznala.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 82.Zdroj: Deník/Radka Typltová

První obraz vlevo nad nejbližším obloukem (označený číslem 83) znázorňuje pád hošíka do studně na náměstí nějakého města. Zpovzdálí dívají se na to zděšení lidé, zvláště jedna žena zdvíhá ulekaně ruce vzhůru. Obraz je dosti dovedně namalován. Připsán je rok 1715.

V kronice o události, již znázorňuje, vypravuje týž František Svoboda, který již jednou hlásil dobrodiní, kterých se mu od Rodičky Boží Svatohorské dostalo, o sobě dále: Když mně bylo okolo pěti let, vyběhl jsem k studni a na dřevěnou obrubu jsem vystoupil. V tom moje matka, paní Dorota Svobodová, mne spatřila a pro uleknutí, abych po hlavě do studnice nespadl, slova ke mně promluviti nemohla, nýbrž v duchu svém ke Královně Svatohorské volala. V tom okamžiku mne z druhé strany na zemi dopadnouti spatřila.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 83.Zdroj: Deník/Radka Typltová

Obrátíme-li se vlevo k obrazu číslo 84, uvidíme opět rozvodněnou řeku, na ní lodici, lodníka a dva muže. Lodice pluje k místu, kde se jakási paní topí. Na břehu stojí jiná žena, spínající ruce a modlící se růženec. Na topící se paní padají paprsky od Rodičky Boží Svatohorské.

Událost, kterou obraz vypodobňuje, je zaznamenána v letopisech již r. 1658: Tento obraz obětován jest od Magdaleny Fojtové z Telče, kteráž plavíc se přes řeku, byla by se utopila, vzývajíc však blah. Pannu Marii Svatohorskou na pomoc ihned z nebezpečenství vyšla. "Dle toho obrazu malíř svatohorský asi také svůj obraz namaloval," míní páter Smolík.

Sto svatohorských milostí: obraz číslo 84.Zdroj: Deník/Radka Typltová