Sucho a horko převládající posledních několik let poznamenalo přírodu. Již letos bylo prvních šest měsíců roku teplotně nadprůměrných. Na mnoha místech padaly teplotní rekordy. Případné přeháňky jsou většinou prudké a voda se nestačí vsakovat. Krajina má stále menší schopnost zadržovat vodu. Z toho důvodu vysychají rybníky, potoky a lidem mizí voda ze studen.

Extrémně vysoké teploty, nedostatek srážek a jejich nerovnoměrné rozložení přidělává vrásky zemědělcům i lesníkům. Na polích se objevují jiné plodiny a zahrádkáři se pouštějí stále více do experimentů a v našich podmínkách pěstují melouny nebo další teplomilnější druhy ovoce nebo zeleniny. Také lesníci pozorují, jak horkem trpí některé druhy stromů.

„Nedá se říci, že se kvůli možným změnám klimatu výrazně mění druhy plodin na polích. Jisté je, že přibylo osevních ploch kukuřice na zrno. Také ubývá jarních obilovin, které potřebují více vody a suchá jara jim nesvědčí,“ konstatovala Zlata Koukolíčková, ředitelka Agrární komory v Příbrami.

Její slova potvrzuje Jiří Zelenka ze zemědělské akciové společnosti Krásná Hora. „Před zhruba dvaceti lety bych nevěřil, že budeme pěstovat kukuřici na zrno. Nedozrálo by. Dnes takovou kukuřici pěstujeme. Musíme se přizpůsobovat počasí,“ řekl Zelenka. Dodal, že společnost musí kvůli suchu s vodou šetřit a to i na polích při zemědělských pracích tak, aby se z půdy voda ještě více neodpařovala. „Museli jsme dokonce už dělat nové vrty, abychom měli vodu do stájí s dojnicemi. Ta horka jsou problémem i pro ustájená zvířata. Počasí se skutečně mění a klidně bychom mohli pěstovat vinnou révu, ale ta také potřebuje více vláhy a ta citelně chybí,“ dodal Zelenka.

Názory na změny klimatu rozdělují odbornou i laickou veřejnost na dva tábory. V každém případě jsou změny v přírodě viditelné.

Hubert Hyoer, jako správce meteorologické stanice v Rožmitále, má na globální oteplování svůj názor: „Letošní červenec může být již třináctým teplotně nadnormálním měsícem. To je poněkud zvláštní, ale podobný ráz počasí tu pravděpodobně byl někdy v 16. století, kdy se v naší oblasti pěstovaly i melouny a rozmohlo se vinařství. Pak pěstování teplomilných plodin utlumily pozdní mrazy. Posoudit, jestli se ale něco podobného děje i nyní, na to je příliš krátká doba,“ dodal Hoyer, který přeci jen více věří tomu, že podnebí se podobně měnilo i dříve a globální oteplování, které by nevratně změnilo počasí u nás a na celé planetě se mu zdá méně pravděpodobné.

Přírodovědci poukazují na to, že vyšší teploty můžou částečně měnit složení fauny a flory. Dnes je běžně k vidění v celé Evropě exoticky vyhlížející křižák pruhovaný. Tento černožlutý pavouk žil původně v jižní Evropě.

„Před lety byli vzácní například černí čápi. Dnes je jich tady více než bílých,“ říká Pavel Křížek z Ochrany fauny ČR. Podle Křížka se stále častěji objevují druhy, které žily pouze v jižnějších částech naší republiky nebo dokonce i Evropy. „Před lety se na Sedlčansku objevil výreček malý. Tato sova má areál výskytu na jižní Moravě nebo jižním Slovensku. Loni se na Táborsku zdržoval drop velký, který žije maximálně na Znojemsku. V poslední době se stále více objevují pozorování šakalů a to ze Slovenska a z Moravy. Šakal má přitom původní areál výskytu v Iránu,“ uvedl Křížek.

„Já zatím nijak změny v přírodě nezaznamenal co se týče jiných druhů rostlin nebo tvorů, ale co mě děsí je nedostatek vody,“ připomněl Milan Kubů, jednatel okresního mysliveckého spolku. „Voda je základem života a ona prostě v krajině není. Když jeden den zaprší, druhý den vyleze slunce a je hned sucho. Myslivci proto začínají budovat napajedla pro zvěř. Snižování stavů drobné zvěře má také na svědomí právě nedostatek vody,“ tvrdí Kubů.

Oteplování je podle některých lesníků vidět i na lesních porostech. „Na Dobříšsku je smrku a jedlím doslova horko. Musíme do budoucna počítat s tím, že lesy se budou měnit a tomu budeme přizpůsobovat vysazování dřevin. Na Dobříšsku tak před smrky a jedlemi musíme upřednostňovat duby,“ poznamenal Zdeněk Mařík, ředitel Lesního závodu Dobříš. Podle Maříka v lesích na Rožmitálsku, kde je vyšší poloha a přeci jenom více srážek, není na smrcích a jedlích patrné, že by je tolik slunce zužovalo. To prý ale nemusí platit za několik let. „Oblast Brd je původním místem výskytu smrku, to je už dokázané, ale tomu tak při současném vývoji počasí nemusí být v budoucnu. Složení lesa se stále mění v souvislosti se změnami počasí nebo klimatu,“ dodal Mařík.

Odborníci poukazují na to, že oteplování a vysychání vodních zdrojů se dotkne spousty živočichů a jejich společenstev. Zpočátku bude živočišných nebo rostlinných druhů přibývat. Ale to pouze do doby, než začnou vlivem pokračujícího oteplování mizet druhy horské anebo vlhkomilné. I tyto změny jsou už patrné. Lesníci upozorňují, jak kvapem ubývá voda z lesních potoků a v rašeliništích. Žhavé paprsky spalují některé chladnomilnější rostliny, které se už nevzpamatují.

„Příklad květiny šířící se v souvislosti s oteplováním na Příbramsko zatím neznám. Vše je přebito výrazně vlivem člověka. Například odlesnění části krajiny se rovná jejímu oteplení,“ konstatoval botanik příbramského muzea Rudolf Hlaváček.

Linda Klvaňová z ekocentra Zelená pumpa v Chrašticích považuje zejména spalování fosilních paliv a vypouštění průmyslových plynů, za jednu z hlavních příčin klimatických změn, které má na svědomí skleníkový efekt.

„Negativní dopad v podobě dlouhých suchých veder pozorujeme i v našem regionu, například na smrkových lesích a některých zemědělských plodinách. Tady u nás by měly růst hlavně buky a duby a z jehličnanů jedle. Ty dokáží odolávat teplotním výkyvům, protože zadržují vodu v půdě a odedávna patřily do tohoto prostředí. Smrčiny jsou neodolné umělé monokultury vysazené v nevhodném prostředí. Částečným řešením je tedy vysazovat více listnatých stromů a udržovat smíšené lesy. Když nesnížíme emise skleníkových plynů, budou klimatické změny pokračovat i nadále rychlým tempem a mohou ohrozit i tyto odolnější druhy,“ uvedla Klvaňová.

Lidé podle Klvaňové nemusejí stát s rukama za zády a mohou sami přispět ke snižování emisí, a to zejména omezením využívání fosilních zdrojů energie, tedy uhlí ropy a plynu. „I když to zdánlivě nesouvisí, i nákupem místních výrobků můžeme přispět ke zpomalení klimatických změn – místní výrobky totiž nejsou přepravovány na daleké vzdálenosti. Možností je hodně, záleží na ochotě každého z nás,“ dodala Linda Klvaňová z ekocentra.