To bylo v pátek 26. srpna.

Vlastimil prý dostal šílený nápad a oslovil kamarády Michala a Zdeňka, aby s ním šli na ryby. „Když jsem jim volal, že vyrazíme na jeden místní rybník na sumce, smáli se, ale přesto neodolali,“ říká rybář. Před vlastním lovem nachytal pár nástražních tloušťů a společně se vydali k rybníku.

Na rybníku prý už byli nějací rybáři a když viděli, jak kluci začali zavážet bojky na rybník, tak si asi museli klepat na čelo. „V osm hodin večer byly bojky rozvezené a čekali jsme, co se bude dít. Nikdo z nás si asi moc velké naděje nedával. Ale v půl desáté to přišlo,“ vyprávěl dál Vlastimil Jakoubek. Přišla rána do prutu, záběr a Zdeněk zdolává sumce. „Byli jsme opravdu překvapeni a šťastní. Sumec měřil 110 centimetrů. S rybou jsme se vyfotili a pustili ji zpátky do vody. To jsme ale netušili, co nás čeká,“ naznačil rybář, že ta velká ryba teprve přijde.

V půl jedenácté večer přišel další mocný záběr. Ozval se cinkot rolniček na prutu a ten byl ve vidličkách ohnutý k prasknutí.

„Běžím k prutu, zasekávám a hned mi bylo jasné, že tahle ryba musí být větší. Na sumcové vybavení a šňůru na 60 kilogramů jsem se mohl do prutu pořádně opřít celou svoji vahou. I přesto mi chvílemi připadalo, že sumec tahá mě, a ne já jeho,“ popisuje boj Vlasta, s nímž se ve zdolávání ryby vystřídali i Zdeněk s Michalem. Za patnáct minut byla ryba u břehu. Když rybáři úlovek spatřili poprvé ve vodě, tak se jim prý srdce rozbušilo a byli v takové euforii, že na břehu doslova začali skákat radostí.

Když byla ryba vyčerpaná a zdolána, vytáhli ji na břeh. „Pořád jsem tomu nechtěli věřit. Hned jsme volali kamarádům a během pěti minut bylo na břehu dalších třicet známých, kteří rybu obdivovali s námi,“ popisuje šťastný lovec zatím svůj životní úlovek. Přede všemi sumce změřili, aby se snad neříkalo, že si rybář přidal nějaký ten centimetr. Sumec měl neuvěřitelných 171 centimetrů. Rybáři se s ním vyfotografovali a sumce vrátili vodě.

„I když mi to hodně lidí vyčítá, tak jsme rybu vrátili. Podle odhadu bylo sumci tak patnáct roků a byla by škoda ho zabít. Já ryby, které chytím, nezabíjím a nejím,“ vysvětlil Jakoubek s tím, že rybaření je pro něho sportem a sumec může potěšit zase dalšího rybáře. „Třeba budu mít to štěstí a s rybou se zase někdy setkám,“ dodal šťastný lovec, který odcestoval do Itálie na řeku Pád lovit velké sumce. Byl to jeho sen, lovit na této řece.