Jak je všeobecně známo, láska si nevybírá. A to ani mezi mladými lidmi, kteří ještě nedosáhli dospělosti. Ve věku, kdy stejně staří kamarádi chodili za zábavou, tehdy šestnáctiletá Světlana zjistila, že čeká se svým chlapcem dítě. Jak to bylo dál nám na sebe prozradila dnes už pětatřicetiletá, zkušená matka dvou dětí z Příbrami.


Světlano, jak se cítí šestnáctiletá dívka, která musí doma ještě poslouchat, při zjištění těhotenství?
Jak jsem se tenkrát cítila si už ani pořádně nepamatuji. Jen slyším, jak mi rodiče říkali – jsi těhotná, musí se to řešit. Do svatby to bylo hodně těžké. Naši to brali jako průšvih. Neumím si ani vybavit, jaký jsem měla vztah k příteli. Zkrátka jsem se musela vdát, protože to bylo ještě za komunismu a být svobodnou matkou byla velká ostuda.


Byla svatba a narodila se holčička. Jak se k situaci stavěl manžel, tehdy osmnáctiletý kluk? Pomáhalvám někdo s miminkem?
Manžel nastoupil na vojnu, tak jsem si vlastně celé těhotenství prožívala sama. Rodiče byli naštvaní, ale po narození dcerky se to hodně zlepšilo. S malou mi potom pomohla maminka. Vzala si za mně mateřskou, abych si mohla dodělat školu s maturitou. Po převratu pustil Havel všechny ženaté vojáky domů, tak se manžel vrátil dřív. Bydleli jsme u mých rodičů. Táta se mnou dlouho nemluvil, nemohl se s tím vším vyrovnat. Manžel byl profesionální sportovec a žil si svůj život s kamarády. Myslím, že byl hodně nevyzrálý na rodinný život.

Využ jste se cítila zralá na rodičovství a manželství?
Vůbec jsem si neuměla představit společný život s někým. Později jsme dostali byt a žili jsme docela v klidu. Po šesti letech se nám narodil syn. Manžel začal dohánět, co zameškal, a pak nastaly problémy. Já jsem se uměla přizpůsobit tomu, co bylo a on moc ne. Z finančních důvodů jsem musela ve dvou letech syna nastoupit do práce, a tak nám opět hlídala děti moje maminka.


Jak sevám žije dnes? Dcera je dospělá a synovi je třináct let. Vrátila byste život zpátky a udělala všechno jinak?
Nelituji ničeho. Musela jsem na všechno postupně přijít sama. Ve své dceři mám velikou oporu, je moc šikovná. Děti jsou zkrátka skvělé a jsem šťastná, že je mám. V manželství, které trvá osmnáct let, to vůbec neklape a žijeme už rok každý zvlášť. Pracuji od rána do večera, abych zaplatila to, co mám, ale jinak to nejde.


Jak byste srovnala lásku v šestnácti letech a lásku po letech?
V šestnácti letech totiž člověk vůbec neví, co to znamená mít někoho opravdu rád. Asi jsem byla ze všeho pořádně vyplašená. Dnes to už naštěstí vím a jsem za to vděčná. I za ty špatné zkušenosti.