Už jste na dobříšském zámku někdy vystupoval?
Ano, již jsem zde v minulosti několikrát hrál, dokonce už v době mých studií na Akademii múzických umění. Jsem nesmírně potěšen, že zde mohu vystoupit v roce, na jehož konci oslavím své padesátiny. Hlavní ,,kulatinový koncert“ mám sice až 23. listopadu na pražském Žofíně, ale mezitím koncertuji na místech, kde jsem kdysi v Čechách a na Moravě začínal. A Dobříš mezi tyto města zcela určitě patří.

S jakým repertoárem zítra přijedete?
Na zámku zazní vskutku zámecká hudba a dokonce na historické housle, jejichž osudy jsou se šlechtickým prostředím přímo spojeny. Budeme hrát italské, německé a české baroko, které ale proložím i vlastními skladbami a improvizacemi. Mimo jiné zazní nádherná La Folia od Arcangela Corelliho, krásné skladby jeho italských současníků Antonia Vivaldiho a Giuseppe Tartiniho, německých barokních autorů G. F. Händela a J. S. Bacha či našeho Františka Bendy.

Dobříšský zámek byl léta spojován se spisovateli. Jaký jste čtenář?
Rád bych byl pilným čtenářem, ale jsem natolik vytížen koncertováním, přípravou festivalů, nahráváním nových CD a DVD i realizací mého životního projektu, který zachycuje historii houslí, že na čtení mnoho času nezbývá. Co však ještě alespoň trochu stíhám, jsou publikace, které se zabývají historií 2. světové války. Rád čtu například knížky generála Františka Fajtla. Mám také rád knihy s muzikantskou tématikou, o Janáčkovi například skvěle napsal František Kožík, a nemohu zapomenout na knížku Stradivari od György Szántó. K mé intenzitě čtení knih by se hodila mnou lehce upravená parafráze Jiřího Grossmana: Nerušte mě, právě si na housle přehrávám nový román.

Jak začala vaše spolupráce s paní Navrátilovou? Vystupujete spolu často?
S Jitkou hrajeme už řadu let. Natočili jsme spolu dvě CD, kde představujeme nejen hudbu 17. a 18. století (Vivaldi, Corelli, Tartini, Bach, Händel), ale tyto dvě nahrávky jsou i součástí kolekce pěti CD, jednoho DVD a publikace Slavné evropské housle. V ní zachycuji unikátní historii starých nástrojů. S cembalem znějí právě housle 18. století opravdu perfektně.


Jste známý svými hudebními přesahy do různých žánrů. S kým jste již vystupoval?
„V listopadu roku 2002 jsem si zahrál ve Státní opeře v Praze a v bratislavském Národním divadle se skupinou Lucie. O pár let později jsme s někdejším členem této opravdu mimořádné kapely, klavíristou a skladatelem Michalem Dvořákem vydali nejdříve na CD a teď i na DVD projekt Vivaldianno. Už víc jak dvacet let spolupracuji také s alternativní formací Jablkoň, v poslední době si moc rád zahraji s klavíristou Pavlem Větrovcem (šéf kapely Karla Gotta) a zpěvačkou Jitkou Zelenkovou.

Podle jakých kritérií si partnery vybíráte?
Musí to být skuteční profíci, se kterými jsem schopen najít společnou řeč. A to nejen v hudební rovině. Vážím si hudebníků různých žánrů, kteří svoji kvalitu dlouhodobě prokazují. Jsou to v drtivé většině skromní lidé, kteří vědí, že dělat dobrou muziku je běh na dlouhou trať. I díky nim cítím, že kladu stále větší důraz na původní tvorbu, vlastní skladby a nápady. Ty totiž nezprostředkovávám, ale hraji od srdce.

KAREL SOUČEK