Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem Prací ke svobodě, což je překlad německého Arbeit macht Frei, která jen dokazuje, že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.

Za touto branou se rozkládá vlastní tábor, ze kterého se zachovaly pouze kamenné budovy. Dřevěné stavby vězeňského baráku a kulturního domu byly obnoveny před otevřením tohoto památníku. Část stěny jednoho z původních dřevěných baráků je umístěna v expozici. Z původních budov je zde k prohlédnutí budova velitelství, korekce, bunkr a ošetřovna. Tábor je rozdělen na dvě části, které jsou obehnány dvojitým plotem. Součástí oplocení jsou strážní věže. Uvězněným lidem a obětem komunistického režimu je věnována expozice v budově velitelství, která přibližuje tehdejší režim a mapuje jeho zločiny.

K památníku je nejlepší dojet vlastním autem. Do dubna je otevřeno úterý až pátek od 9 do 16 hodin. Komu by během prohlídky vyhládlo, může se zastavit na jídlo například v motorestu u Milína nebo zajet také do nedalekých Žežic, kde je vyhlášená restaurace U Chudáčků. Přespat se dá případně přímo v Příbrami.

Dva roky po konci druhé světové války byl vybudován pracovní tábor Vojna německými válečnými zajatci a pojmenován podle nedalekého vrchu, na jehož úpatí se nachází. Místo bylo spojeno s těžbou uranové rudy, ale i železné a stříbrné. Poté komunisté zaplnili tábor lidmi, kteří byli z politických důvodů, protiprávně, internováni bez soudu.

Postupně zde vznikl největší tábor nucených prací v oblasti těžby uranu v Československu. Vězni byli využíváni k plnění úkolů v rámci důlní činnosti i k zajišťování chodu lágru, včetně jeho rozšiřování. Ostrahu areálu vykonávala od května 1950 samostatná rota speciálního útvaru Sboru národní bezpečnosti (SNB) s názvem Jeřáb III.

Tábor nucených prací Vojna byl přeměněn v Nápravně pracovní tábor Vojna, což bylo vězeňské zařízení. Na Vojnu byli umisťováni lidé z řad stoupenců demokracie odsouzení nejednou ve vykonstruovaných procesech. Spolu s nimi zde absolvovali výkon trestu také vězni skuteční. Zvlášť hořkou ironií osudu je skutečnost, že se zde objevili mnozí hrdinové protifašistického odboje a spolu s nimi i jejich nedávní protivníci, hitlerovští váleční zločinci.