Na Dvořákovo nábřeží u Hořejší Obory se to opět hemžilo lidmi. Konal se Keramický trh, na který se přijeli pochlubit řemeslníci z různých koutů republiky nejen s keramikou, květinami, ale třeba také s ručně vyráběnými šperky, obrázky, ručně tkanými výrobky a domácím pečivem.

Na příjemné atmosféře neubralo ani počasí, kterému nebylo potřeba vůbec nic vytknout. Důkazem všeobecné pohody bylo i posedávání na trávníku u loutkového divadélka, které přilákalo nejen ty nejmenší, ale i dospělé diváky.

Práce lidí, kteří věnují svůj život nejstarším řemeslům, byl obdivuhodná, a málokdo odolal pokušení koupit si alespoň něco pro radost. Prodejní stánky se většinou prohýbaly pod bohatou nabídkou zboží. Mezi nimi jsme našli za stolkem plným legračních keramických kasiček v podobě pohádkových postaviček a jiných dárků pro potěšení Příbramačky Markétu Kopeckou a její sestru Zuzanu Fortelkovou. Obě se věnují ruční výrobě z keramiky, ale ne v nějaké dílně, jak by se mohlo zdát. Nedalo nám, abychom se na jejich práci trochu nevyptali. Odpovídala Markéta, protože Zuzana je prý spíš přes rostlinky.

Vaše výrobky jsou svérázné a osobité, co by se o nich dalo říct?

Můžete vidět kasičky, které jsou ručně plátované a ručně malované. To je základní sortiment. Děláme i sluníčka na zeď, což si vyžádali sami zákazníci. A samozřejmě užitkovou keramiku, aromalampy a tácky.

Jak jste se k téhle krásné práci dostala?

Jsem vyučená keramička. K práci jsem se po několika neúspěších vrátila po patnácti letech. Mezitím jsem prodávala kytky, sázela stromy po zahradách.

Kde vyrábíte? Máte dílnu?

Vyrábíme doma v kuchyni buď u mě, nebo u sestry a pec máme ve sklepě.

Co rodina, nepřekážíte tak trochu?

Vůbec ne. Celá rodina nám naše nadšení toleruje. Moc rády nám pomáhají i naše děti. Ráda bych, aby se tomu jednou věnovaly, ale obávám se, že ze všech čtyř dětí se tomu bude věnovat jen jedno.

Kolik hodin denně tomu věnujete? Co vaše ruce?

Věnujeme tomu pět, šest hodin denně. Ruce ani netrpí, spíš bolí záda. Pracujeme za denního světla a večer se jen dolepují vlásky, provázky a tak.

Po čem nejvíc toužíte?

Aby byli lidé trošku víc nadšení a pouštěli víc korunek. Dnes je to s kupní silou špatné. Co nejde pověsit na krk nebo sníst, to se těžko prodává. Také bych chtěla mít jednou svou vlastní dílnu a zaměstnance. Zatím se to ale nerýsuje.

Kam nejdál na trhy jezdíte?

Jakmile je příležitost, jezdíme jen po regionu.

Dá se touhle prací vůbec uživit?

Částečně. Je to špatné, musíme si přivydělávat i jinde.

Jiné koníčky máte?

Zahrada, rodina, někdy televize. Tohle je tak vyčerpávající zábava, že na nic jiného nezbývá čas.

Co je při téhle práci nejnáročnější?

Nejtěžší je vymyslet výrobek. Třeba tyhle kasičky, na každém kousku je hodina a půl práce, potom další hodina při malování.