VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Truhlář a učitel Jarmil Brynda vyrábí také hudební nástroje

Příbram /ROZHOVOR/ - Tentokrát jsme v rámci seriálu Příbramského deníku, který je věnovaný řemeslům, navštívili Jarmila Bryndu z Příbrami. Ten se věnuje jednomu z nejstarších řemesel vůbec - truhlařině.

13.2.2011
SDÍLEJ:

Truhlář a učitel Jarmil Brynda při práci.Foto: Robert Nusl

Lásku ke dřevu se však snaží probouzet i u ostatních, vyučuje totiž již sedmým rokem na Waldorfské škole v Příbrami.

Jak jste se k truhlařině dostal?

Vyrůstal jsem v rodinném domě, kde jsme měli ponk, protože táta taky rád pracoval se dřevem. Byl to takový jeho účelový koníček spíš ve vztahu k domu a nábytku do něj. Takže jsem měl do začátků dobré zázemí. Tak v jedenácti letech jsem tam už chodil sám, a protože jsem zároveň chodil i na skauta, tak jsem si vyřezával různé drobnosti jako totemy, dýmky míru a různé reliéfy s vyobrazením táborových ohýnků a podobně. Tím jsem se vyprofiloval k tomu, abych šel po základní škole do jednoho soukromého učiliště v Rožmitále, kde jsem se tři roky vyučoval na truhláře – nábytkáře. Naučil jsem se tam nějakým základům, přičemž jsme měli i jednoho dobrého mistra, který se zabýval řezbářstvím, konkrétně betlémářstvím, a od něj jsem pochytal nějaké umělecké sklony, i když tolik jsme se tomu v rámci výuky věnovat nemohli. A protože mě ta výtvarka bavila a stále jsem k tomu tíhnul, zjistil jsem, že v Písku je soukromá restaurátorská nástavba. Tam jsem si ještě další tři roky užíval, byli jsme vedeni vyloženě k umělecké činnosti se dřevem.

A jaká byla po studiích praxe?

Po škole jsem šel na rok na vojnu, to jsem byl od problematiky trochu odstřižen. Potom na pracáku mi řekli, že mi práci v restaurátorství nenajdou. Tady v regionu to dělal snad jen jeden člověk, a ten v té době nechtěl nikoho k sobě. Tak jsem šel do dílny v Třemešnici u Knína, kde si založil dílnu jeden takový starší bodrý řemeslník, který za komunismu pracoval v jediné umělecko-řemeslné dílně, která se zabývala restaurováním a kam tehdy putovaly všechny památky a muzejní zakázky. Pracoval jsem tam rok a nabíral první zkušenosti s realitou. Zjistil jsem, že to není žádný med. Bylo to ale komplikované s dojížděním… Pracoval jsem ještě ve dvou různých dílnách, protože ani restaurátorství moc dobře nešlo.

Jak jste se dostal k učitelství?

Byl jsem se podívat na vernisáž řezbářského sympozia, které pořádala Waldorfská škola, a dostal jsem nabídku od ředitele Rosti Riška, který se znal s mým tátou, jelikož spolu hrají v Chairé, a věděl, že se truhlařinou, řezbařinou a vůbec prací se dřevem zabývám. Váhal jsem, do té doby jsem neučil a s dětmi jsem měl zkušenost jen že jsem vedl skautské schůzky, měl svou družinu a jezdil jsem na tábory. To je úplně něco jiného než ve škole, kde je pětadvacet dětí, které mnohdy nezajímá, co máte probírat. Řekl jsem, že si to rozmyslím, ale že by to eventuelně bylo možné, protože z finančního hlediska to v té dílně nebylo úplně nejlepší. Jenže to jsem tehdy nevěděl, že ve školství je to ještě horší (smích).

Zalitoval jste někdy svého rozhodnutí?

Ne, vůbec. Teď jsem ve škole už sedmý rok a pořád mě to naplňuje.

Věnujete se řemeslu i mimo školu?

Občas něco zrestauruju, ale to je tak ze starých známých kontaktů. Je to mou občasnou zálibou, ale přes povinnosti ve škole nemám čas na nějaké větší akce.

Co tak řežete nejradši?

Nejradši řežu děti, to ale není moc waldorfský přístup (smích). Ne, rád vyřezávám plastiky a reliéfy. Ale s kolegou Rosťou Antonem se spíš zabýváme plenérovou malbou, jezdíme malovat krajinky.

Takže raději utíkáte k malířství?

Ve výcviku truhlářů je práce se dřevem dost. Co mě waldorfská škola naučila, je rozvíjet se v dalších činnostech, které jsem vždy jenom tušil, že bych chtěl dělat. Jsem dobře podněcován k tomu, abych to dobře uchopil a vykonával.

Přivodil jstě si nějaká zranění?

To musím zaklepat, protože se mi ještě nikdy nic vážného nestalo. Jenom jednou jsem si šáhl do hoblovky a sejmul si tři milimetry bříška na ukazováku. To mě dost vyškolilo, protože už bych si špatně zahrál na hudební nástroje, obzvlášť teď když jsem začal na housle, to by mě mrzelo, protože to mě hodně baví. Měl jsem spoustu úrazů, když jsem byl malý, ale po určité době si už člověk dá větší pozor, takže se mi už dlouho nic nestalo. Nebo alespoň to nikdy není nic vážného, to se zahojí.

Co považujete za svůj nejlepší výrobek?

Na ten pořád ještě čekám. Asi před rokem jsem dělal v rámci řezbářského sympózia skřipky, což je nástroj podobný houslím. Ty bych považoval za dosavadní majstrštyk, ale rozhodně ne vrcholový, hranice mám pořád ještě jinde. Nechci se do nástrojů montovat kolegovi Antonovi, který je dělá profesionálně, ale přitahují mě teď asi víc, než že bych si chtěl vyřezat nějakou monumentální plastiku nebo reliéf. Mě zajímá, že to i něco umí. Poslední dobou máme řezbářská sympozia zaměřená na hudební nástroje, kam zveme i profesionály, od kterých se vždy něco podnětného naučíme. Teď jsme dělali pastýřské flétny, koncovky nebo příčné flétny.

Hodláte si jednou vyřezat vlastní rakev?

Jako si někteří umělci dělali vlastní náhrobky? Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Ale topolového dříví, ze kterého se rakve většinou vyrábí, je vždycky dost. V půdě rychle shnije a hlavně je to takové dřevo, co není dobré na nic jiného (smích).

Autor: Zdeněk Melín

13.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volební místnost v Hlízově.
51

Komise musely řešit neplatné voličské průkazy, ale i stěhování

Bojovník v Muay Thai Bernard Plavec.

Bernard Plavec: Sport pro mě býval sprosté slovo

Na Příbramsku je o volby rekordní zájem

Příbramsko /FOTOGALERIE/ - S úderem čtrnácté hodiny se včera na Příbramsku otevřely dveře všech 228 volebních okrsků. Voliči dnes a zítra budou vybírat nové složení Parlamentu ČR z rekordních 31 politických uskupení.  

OBRAZEM: Na Příbramsku začaly parlamentní volby

Příbramsko – S úderem 14 hodiny se dnes na Příbramsku otevřely dveře všech 228 volebních okrsků. Voliči dnes a zítra budou vybírat nové složení Parlamentu ČR z rekordních 31 politických uskupení. Volit mohli lidé včera až do 22 hodiny. 

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Lepší sedadla a třetí rozměr vrátily diváky do příbramského kina

Příbram – Jeden čas to s kinem vypadalo především kvůli návštěvnosti dost bledě, ale to je nyní už minulostí. Za první pololetí letošního roku byl průměrných počet 102 diváků na každé promítání. Příbramské kino je tak na druhém místě v návštěvnosti ze 188 sledovaných kin z celé republiky. Do těchto statistik se ale nezapočítávají multiplexy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení