U viklanu se vystřídalo několik řečníků. Na obsah jejich poselství nemuseli mít a neměli posluchači stejný názor. Především farář Československé husitské církve Jiří Chvála se od projevů Českomoravského slovanského svazu na místě distancoval a nechtěl být spojován ani s bývalým metropolitou Ruské pravoslavné církve působící v Čechách a na Slovensku.

Chvála se ujal mikrofonu jako jeden z prvních. Připomněl, že první novodobé setkání na tomto místě, kterého se účastnil, se konalo přibližně před deseti lety. Přiblížil, že na ekumenické bohoslužbě se podílí kromě husitské církve, také církev metodistická, bratrská a římsko-katolická.
V jeho projevu také zaznělo: „Žijeme ve světě, kde se zdá, že tradic je tolik, jakoby už nebyly žádné. Jedna tradice se vrství přes druhou. Pryč jsou doby, kdy každá firma si střežila svoji tradici, vychovávala svoje odborníky a za tím vývěsním štítem firmy byla skutečně dlouhá tradice práce a přemýšlení. Přemýšlení konkrétních lidí, kteří byli právě té své firmě věrni. Pryč jsou také doby, kdy sportovci byli vychováváni od dětských let v jednom klubu a když za něj později hráli, tak to bylo také hájení určité tradice. Dnes jsou tyto věci spíš prázdnými štíty. Kupují se mozky, kupují se sportovci, vyměňují se… Přesto si myslím, že dvě tradice, které znali staří Izraelité, které znala také doba středověku a doba Mistra Jana Husa nebo například Jeronýma Pražského, známe i my. Jedna je prorocká, druhá zákonická. Tou první bychom mohli nazvat vizionářskou nebo tradicí vstřícné inspirace. Druhou bychom mohli označit za tradici žárlivé podezíravosti, uspokojení ve stereotypu. Myslím si, že je to něco, co se od středověkých dob nemění." Současníky farář Chvála vyzýval, aby byli lidmi přejícími, vstřícnými, vzájemně si pomáhali, inspirovali se a nezakládali svůj život na žárlivé opatrnosti, kde v každém druhém člověku, který má dobrý nápad a myšlenku, je spatřen konkurent nebo nepřítel. „Ne nadarmo je závist jednou z nejnepříjemnějších neřestí. Nejen proto, že škodí těm druhým, ale protože škodí i tomu, kdo nechává v závisti běžet svůj život. Moc bych si přál, aby se naše země změnila, abychom více spolupracovali – přes ploty mezi sousedy, ve městech, v úřadech, ve firmách…Abychom si méně podráželi nohy, abychom si méně záviděli a když uslyšíme, že se někomu něco podařilo, aby to byl i důvod k naší radosti…"

Jana Husa označil Jiří Chvála za velkou postavu našich dějin. „Při takovémto setkání je vždycky dobrý důvod se zamyslet nad tím, jak se člověk může jeho životem nechat inspirovat. Je to i důvod ohlédnout se, jak sami inspirujeme okolí, v němž žijeme. Alespoň je dobré to udělat jednou za rok. Tématem pro každodenní život je položit si otázku, zda jsem schopen hájit postoj, o kterém jsem přesvědčen, že je správný i za cenu ztrát. Rozhodovat se bez bolesti je velmi jednoduché," uvedl.

Petr Synek, generální ředitel Českomoravského slovanského svazu, patřil vloni k hlavním organizátorům vzpomínkového setkání a nechyběl u Husovy kazatelny ani letos. Potvrdil, že v roce 2015 vydal Českomoravský slovanský svaz k poctě Jana Husa knihu, která je k dispozici také v petrovické knihovně. „Letos budeme vydávat knihu o kazateli Jeronýmu Pražském, kterého upálili v květnu před 600 lety," sdělil Synek. Nepopíral, že nepříjemnosti si v životě nejednou způsobil kvůli tomu, co řekl. „Jsem otevřený člověk a pravdu by měl každý cítit sám v sobě. Pravda může mít pochopitelně mnoho podob. To, co zastával Jan Hus nebo Jeroným Pražský, jsou hodnoty, které jsou poplatné i dnešku – čest, život bez chamtivosti," dodal. Upozornil, že s příspěvkem vystoupila podobně jako vloni historička Marie Neudorflová z Českomoravského slovanského svazu. „Tato dáma přes dvacet let pobývala v Kanadě, kde učila na univerzitě.O Husovi stále přednáší mladým lidem, je v kontaktu s akademiky a může srovnávat společnost v České republice a v Kanadě," připomněl Synek.

Posluchače na slavnosti pod širým nebem spojila hudba. Příjemným zpestřením bylo vystoupení harmonikáře – syna kazatele husitské církve Tomáše Trávníčka z Benešova a vystoupení souboru Ludus Musicus z Dobřichovic, kteří pro jednotlivé období používají kostýmy a kopie dobových nástrojů. Marie Břeňová