V pondělí ráno by každý hledal žáky v základní škole v Jiráskových sadech marně. Děti měly volno, za to budova byla plná policistů, bezpečnostních instruktorů a dalších členů složek Integrovaného záchranného systému. V dopoledních hodinách se všichni učitelé a zaměstnanci školy seznamovali s teoretickou částí, jak se správně a co nejbezpečněji zachovat v extrémních situacích, které mohou případně ve škole nastat, jako například teroristický útok nebo vniknutí nebezpečné osoby do budovy. Přednášející jim také vysvětlili, jak v podobných situacích jednat s dětmi, aby nepropadaly zbytečné panice a stresu.


Po obědě se pak pracovníci školy převtělili do rolí evakuovaných dětí a učitelů a na vlastní kůži si vyzkoušeli bezpečné opuštění budovy v případě přepadení školy. Tato ukázka byla opravdu autentická, takže nechyběli maskovaní útočníci, bouchání petard na chodbách a podobně. Samotnému cvičení předcházel také bezpečnostní audit školy, jehož cílem bylo zmapovat a případně navrhnout její lepší zabezpečení. Celé cvičení bylo součástí grantu, do kterého jsou vedle Základní školy Jiráskovy sady zapojené ještě Základní školy Pod Svatou Horou a základní školy v ulici Bratří Čapků. V těchto školách se cvičení ještě plánují. 


Ovšem na druhou stranu lze o účinnosti takového jednorázového cvičení pochybovat. Na to, aby učitelé a pracovníci školy alespoň trochu zažili správné reakce v nebezpečných situacích, muselo by se takovéto cvičení několikrát opakovat. Navíc v případě, že by si někdo vyhlédl školu jako cíl, nemusí se do ní ani dostávat, stačilo by provést útok na děti, které čekají ráno před budovou na začátek vyučování, které v tu dobu poskytují téměř dokonalý takzvaný měkký cíl. 


Ani vrátnice či otvírání vnitřních dveří na zvonek není dostatečnou ochranou. Do školních budov se lze dostat poměrně snadno pod jednoduchými záminkami, typu návštěva manžela či manželky, vedení školy nebo za účelem reportáže, protože takový průkaz novináře z jakékoli redakce si může snadno vyrobit prakticky kdokoli. Zdali je daná osoba ozbrojená už vrátný de facto nemá vůbec šanci zjistit. 
Pokud by podobná cvičení měla být aspoň trochu úspěšná, bylo potřeba je cvičit pravidelně, podobně, jako jsme se za socialismu minimálně dvakrát do roka rvali do plynových masek, pláštěnek a igelitových pytlíků a šaškovali v nich na loukách za městem. Jinak než pravidelným cvičením se totiž chování v rizikových situacích lidem pod kůži nedostane. Podobná jednorázová cvičení tak spíš jen budí pocit, že se něco dělá a příslušní úředníci si mohou do svých tabulek přimalovat další splněnou čárku. 


Navíc je trochu s podivem, že sice je cvičení hrazeno z grantu, ale sami organizátoři o něm nechtějí nijak blíže informovat až na strohý fakt, že se uskutečnilo. Například proto, aby některé z dětí nenapadlo pod záminkou špatného vtipu vyzkoušet nějakou extrémní situaci a podobně. Na druhou stranu se Základní škola Jiráskovy sady nachází u hřbitova, kam téměř denně chodí starší lidé a ti, když slyšeli bouchat ve škole petardy a viděli, jak jsou vyváděni lidé ven a někteří mají reflexní vesty, tak si mohli myslet cokoli včetně těch nejhorších scénářů. 


Vedení města ale bezpečnost v základních a mateřských školách nepodceňuje. Na jaře radnice spustila zkušební provoz vstupu do čtyř mateřských škol pomocí otisku palce rodičů. Podobné plány má i se základními školami.