Pro samotné ocenění za dárcovství určitě krev nedarujete. Jak dlouho už chodíte na odběry?
Od devatenácti let a je mi dvaatřicet. Takže třináct let. Dovedl mě k tomu otec, už má nějakých 120 odběrů.

Někdo třeba o dárcovství uvažuje, ale nemůže se rozhoupat. Co pro to musí udělat? Poradíte?
Dojít si na „transfůzku", zeptat se tam, nejlepší je vyrazit s kamarádem. Sám jsem tam dovedl asi pět lidí, ale dva z nich odpadli.

Bál jste se jehly jako dítě?
Trochu jo, ale potom je to o zvyku. První štípnutí a je to v pohodě.

Kolik času vám odběry zaberou?
Po příchodu se zaregistruju, dostanu číslo, potom jdu dát malou ampulku krve na rozbor. Pak si člověk dá něco malého k jídlu a vyčká jako u lékaře na měření tlaku. Potom už se čeká na samotný odběr.

Potom vás „vysají" a čekáte zas?
Posadíte se, dostaneme kafe, poukázku na padesát korun, tatranku a asi po patnácti minutách, když je nám dobře, odcházíme.

Setkal jste se ve svém okolí s někým, kdo by krev od dárců potřeboval?
Zatím ne.

Po odběru v práci normálně fungujete? Prozradíte mi vaši profesi?
Při odběrech je ze zákona den volna. Pracuji jako seřizovač vstřikovacích nástrojů.

Takže kolikátou máte plaketu?
První zlatou. Ty ostatní jsem dostával různě v mezidobí.

Jak slavnostní předávání plaket prožíváte?
Za chvíli jdu na odpolední směnu, kam kvůli obřadu dorazím o něco později.