V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé v letech 1915 a 1916, vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v roce 1979 za ropné krize. Do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců, od roku 1996 se republika připojila ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců, tedy do konce října.

Motivací pro zavedení zimního a letního času byly energetické úspory během dvou světových válek. V současnosti už ale tento důvod nemá opodstatnění. Mluvčí energetické společnosti ČEZ Ladislav Kříž v minulých letech opakovaně řekl, že změna času zřejmě nemá na spotřebu elektřiny žádný vliv.

Zrušení střídání času

Existují četné snahy letní čas zrušit. Loni v říjnu například senátor Petr Šilar (KDU-ČSL) představil petici, kterou hodlá vyzvat český parlament, aby se zasadil za zrušení střídání letního a zimního času. V posledních letech požadoval vysvětlení smyslu letního času od Evropské komise například lidovecký europoslanec Pavel Svoboda.

V minulosti se o zrušení letního času marně snažil i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku nyní již zesnulý pekař Stanislav Pecka.

Tělo dostane zabrat

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví také loni v říjnu uvedli, že změna času je pro lidské tělo nepřirozená. Podle nich se tím rozbíjí vnitřní sehraný biorytmus. To u citlivějších jedinců provází únava, ospalost a dezorientace, jež vedou ke krizovým situacím. Vyrovnat se se změnou dá tělu zabrat, může to trvat i více než týden.

Američtí vědci pak předloni uveřejnili studii, podle níž den po zavedení letního času se o 25 procent zvyšuje počet srdečních záchvatů. Po přechodu na zimní čas jich naopak prakticky stejným poměrem ubylo. Studie ale také uvedla, že s jistotou příčiny růstu či poklesu infarktů po změnách času nemůže určit.

Čtěte také: Láme se čas, někomu to zlomí i dobrou náladu