Ony totiž dnešní matky i babičky z Příbrami a okolí ještě nezapomněly na svého učitele tance Jiřího Dohnala, jenž vede, dnes již se svou dcerou Lenkou Peške, taneční už padesátou sezonu a jak mistr tance říká, zájem je zhruba stejný. „Ovšem až na Rožmitál, kde jsme letos museli taneční kurzy zrušit, přihlásilo se osm dětí,“ zalitoval Jiří Dohnal. Jinak v Příbrami a v Dobříši se letos po tanečním parketu z základních tanečních vlní zhruba 200 lidí. 


Co je po celé roky neměnné, je problém s mužskou polovičkou páru. Také proto mají chlapci o sto korun levnější školné. Jinak základní taneční kurz vyjde pro jednotlivce 2400 korun a nejlepší je stihnout se přihlásit vždy do konce května. Potom už je to boj o vytvoření párů. „Víte, jak je to hrozné, když je na padesát dívek třicet chlapců?“ vzpomíná mistr. „Vzhledem k tomu, že si každý zaplatí kurz, nemůžeme dovolit, aby někdo posedával stranou. Proto kdo se nestihne přihlásit v květnu, později už musí hlásit dívky s chlapcem,“ podotýká mistr Dohnal, pro něhož je tanec elixírem mládí.


Stejně jako v každém oboru, i v tanečních je potřeba jít s dobou. „Trendem je Salsa. Když se dcera Lenka před 15 lety vrátila z Anglie, řekla, že tam je salsa hitem a že bychom ji měli nabídnout. Jinak je základ společenských tanců stále stejný,“ říká taneční mistr Jiří Dohnal, jenž si zakládá na serióznosti, což je podle jeho názoru předpoklad úspěchu. 


„Myslím, že proto se nám daří udržet si zájem lidí. A nejen mladých, ale i dospělých. Letos například otevíráme 15. října kurz pro mírně pokročilé dospělé a přihlásilo se dvakrát po 60 párech, tudíž už přihlášky nebereme. Ono by se párů jistě vešlo do sálu víc, ale nemělo by to tu správnou úroveň,“ vysvětluje mistr, jehož čtenáři Příbramského deníku před šesti lety podpořili v anketě Osobnost Příbramska a stal se jejím absolutním vítězem z třiatřiceti nominovaných. Nic naplat, získal si svým sympatickým přístupem už srdce tisíců svých žáků. 


Jak se k tancování dostal? „V mém mládí mi maminka řekla, že půjdu do tanečních. Vysmál jsem se jí. Co to je za zábavu, když se na sebe lidé mačkají a potí při tanci, to přece není žádná zábava. Po prvém roce absolvování tanečního kurzu se mi to tak zalíbilo, že jsem si to ještě dvakrát zopakoval. Po nástupu vojenské služby na Slovensko jsem ve volných chvílích tančil i tam ve vojenském estrádním souboru. Když jsem se vrátil z vojny, v Jincích jsem převzal vedení tanečního kroužku Temperament, který jsem vedl od roku 1961 až do roku 1980.“