Zdá se, že se v očích veřejnosti zvedá prestiž pozice zdravotní sestry. Má na tom zásluhu právě pandemie?
Myslím si, že ano, protože se obnažila skutečnost, že je nedostatek lidí v ošetřovatelském týmu ve většině zdravotnících a sociálních zařízení. V celé republice nám chybí asi 3000 sester. To je o obrovský zástup. Co se týče pandemie, smekám před všemi sestrami, které to ustály a zodpovědně pracovaly v nelehkých podmínkách, aby udržely vysoký standard v našich zdravotních zařízeních. A jak toto bylo poměrně dlouho a výrazně vidět, tím váženost povolání sestry vzrostla. Navíc osobní zkušenost lidí v tom také hraje velkou roli.

Jak to myslíte?
Je to o profilaci celé společnosti, protože covid si vybral svou daň a řada lidí potřebovala přímou pomoc. A samozřejmě si to uvědomují taktéž lidé, jejichž zákrok v nemocnic musel být odložen. Společnost si velice dobře uvědomila, jak se v této oblasti potřebujeme zajistit, obzvlášť v době takovéto krize. K té se ještě navíc přidala válka na Ukrajině. Nicméně hlavně pandemie naší společností otřásla natolik, že spoustě lidem došlo, jak je veřejné zdraví důležitým základem.

Jakou roli ve věci hraje ještě finanční ohodnocení?
Nechci teď hodnotit práci minulé vlády. Ta během krize nicméně přišla na to, že si nemůže dovolit nějaký sociální rozkol, a uvědomila si, že žijeme v tržní ekonomice. Čili zdravotník musí být náležitě odměněn. Nemám při sobě souvislou statistiku, ale všichni víme, že mzdy zdravotních sester razantně rostly, což je jeden z významných aktů, který pomáhá zvyšování prestiže tohoto povolání.

Dá se popsat ještě nějaký další aspekt, který k tomuto trendu přispěl?
Hodně studentů a studentek máme z venkova, kde pořád do určité míry přežívá to, že „budeš sestřičkou“. Zejména v rodinách, kde rodiče pracují v manuálních profesích. Když musí navštívit lékaře, vnímají většinou pozici sestry jako velice dobrou. A v neposlední řadě je tu také vlastní rozhodnutí žáků. Každoročně si děláme evaluační šetření a například vyhodnocujeme, kolik studentů k nám přišlo ze svého rozhodnutí, a zda se ta pozice, že vybrané povolání chtějí opravdu dělat, upevnila. Máme výstup, že zhruba 80 procent našich studentů chce ve zdravotnictví určitě pracovat nebo se dále vzdělávat. Toho si velice vážím.

Proč tomu tak může být?
Určitě to je o osobním přesvědčení. Čím se zdravotnické školy liší od jiných je, že žáci během studia už ve 3. ročníku jdou k trpícímu člověku – na internu, na chirurgii, na dětská onkologická oddělení. To jsou velmi zátěžové zkušenosti a tady opravdu musí být na místě to srdíčko. Ono je hezké si obléknout uniformu sestřičky, ale druhá věc je umět tu 90letou babičku umýt či uložit chemoterapií znavené dítě do postele. To buď začnete a budete dělat dál, anebo ne.

Řekněme například v televizi, jak vnímáte práci médií, když přijde na představení povolání zdravotní sestry?
Co si budeme povídat, tak například Nemocnice na kraji města pořád láka, zejména starší generace a ty postavy jsou díky Jaroslavu Dietlovi nádherně vykreslené. Pak jsou další jako například Modrý kód. To jsem ale přestal sledovat po asi dvou, třech dílech. Tyto pořady určitě sehrávají roli propagační, ale měly by se pokoušet se přiblížit více realitě. Chápu, že pro scénáristu a diváka je zajímavé, když se tam řeší třeba spor lékaře s hlavní sestrou či pacientem. Více by ale spíše mělo být zachyceno to propojení pracoviště s osobním životem, a jak to funguje. Sestřička v nemocnici obvykle nastupuje na třísměnný provoz a například pro mladou maminku to v dnešní době může představovat problém.

Když jste zmínil Nemocnici na kraji města. Kritici často hovoří o poznatku, že sestra je zde vyobrazena podřadně vůči lékaři, jak to prostě asi bývalo. Myslíte, že se to od té doby změnilo?
V tomto se u nás udál velký posun. Emancipace ošetřovatelství je opravdu daleko. Když zmíním Florence Nachtigalovou, ona právě kromě celostního ošetřování byla také propagátorkou toho, že jednoduše řečeno lékař léčí a vedle toho je péče o pacienta, kdy jde o jeho celkový stav – v jaké je náladě, jak se cítí a jaké má potřeby. Řekl bych, že v určité fázi péče sehrává skoro důležitější roli než ta, co zastává lékař. Ten může sice podat léky a pomoct jinak, ale když pacient bude depresivní, je to špatně. A tady právě záleží na sestřičkách, které dovedou člověka povytáhnout a podržet, postarat se o něj. Čili v současnosti je emancipace sestřiček veliká, což je jenom dobře. Pořád ale mysleme na to, že lékař je zde klíčový. Zkrátka tu musí fungovat úzká spolupráce, ve které by neměla dominovat nepřiměřená nadřazenost, kdy sestřička byla jak říkajíc k ruce a trošku služka.

Co by podle vás potřebovalo v rámci výuky, a tedy přípravy na povolání sestry, zlepšit?
Vzdělávací systém je velmi dobře nastavený. Ale aby byl nastavený výborně, potřeboval by více financí, abychom se větší měrou dostávali k top technice. Ve škole máme sice zařízení, se kterými se studentky setkají v nemocnicích, nicméně vysoce kvalifikované sestry obsluhují něco, co stojí spoustu peněz. K tomu se naši žáci téměř nedostanou, nebo až když jsou v té praxi. V této souvislosti rád říkám, že škola je přítomností budoucnosti. Máme tedy v depozitáři řadu modelů, se kterými studenti pracují, ale k těm top nemáme přístup. Další věc je duševní pohoda. Ve škole máme výbornou psycholožku, která je v současnosti nesmírně důležitá. Mladí lidé se stávají křehčími a je zde tedy velmi důležitý psychický výcvik, aby obstáli, až přejdou do reálného zaměstnání.