Z vašich fotografií dýchají dálky. Mohl byste přiblížit čtenářům, odkud pocházejí a jaké období vašeho života se k nim váže?
Většina fotografií vystavených v pasáži Platýz pochází z Afriky, Kuby, Mexika a z Čech. Takřka všechny byly nafoceny v posledních několika letech.

Africká příroda a její obyvatelé jsou pro fotografa určitě zajímavým objektem. Jaké prostředí vás láká tady doma?
Fotografie, kterých já si nejvíce považuji, vznikly kupodivu v okolí Příbrami a v přírodě kolem Slap. Mám jedno místo blízko Lešetic, kam chodím vždy, když přijde první námraza. Na tomto místě vím, že mám znovu a znovu šanci “ulovit” nový neokoukaný snímek.

Vystavoval jste už někdy? Měl jste už někdy výstavu v Příbrami? Pokud ne, chtěl byste se podělit se zdejšími lidmi o snímky z cest?
Doposud jsem nikdy nevystavoval a fotografie jsem jen rozdával přátelům jako vánoční dárky. Teprve v souvislosti s vydáváním knih jsem se dostal do prostředí, které se začalo o mou fotografickou práci zajímat. Kavárna Platýz je tradiční místo, kde vystavovali mnozí z velkých českých i zahraničních fotografů a malířů, a je proto pro mne ctí, že komise usoudila, že už moje první výstava se může konat právě tam. Výstava v Platýzu bude trvat podle úspěšnosti 3 až 5 měsíců a potom se exponáty uvolní pro eventuální další výstavu. Nicméně, popravdě řečeno, vzhledem ke svým bohužel mimořádně napjatým vztahům s radnicí jsem na možnou výstavu v Příbrami ani nepomyslel.

Odcestoval jste do Afriky kvůli fotografování nebo právě tam jste začal? Kolik jste musel nacvakat snímků, aby vznikl jeden, který stojí za to?
Jednu část svého života v délce asi pěti let jsem celou prožil na severním pobřeží Afriky. Už tehdy jsem fotografoval, ale snaha o profesionální přístup se dostavila až mnohem později. Vzpomněl jsem si na stará místa a rozhodl jsem se, že je navštívím znovu, a tentokrát již s jasným fotografickým záměrem. Jsou scény, které fotím stále dokola a věřím, že jednou z toho něco „vyleze“. Jindy se ani nesnažím a scéna přijde zadarmo. Jenom je třeba v tu chvíli být připraven.

Píšete do novin, vydal jste několik knih s baladami a básněmi, dokonce i psychologický román. Máte asi bohatý vnitřní svět, který si nechcete nechat pro sebe, je to tak?
I s psaním jsem začal podobně jako s fotografováním. Psal jsem povídky a dokonce i román po kouskách na pokračování pro přátele. To až do té doby, než se má dílka dostala k panu Vieweghovi a následně na stůl redakce literárních novin k paní redaktorce a publicistce Sedlické a ke spisovatelce paní Formáčkové. Dámy mne doporučily nakladateli, kterému se podařilo dostat moji práci do sítě největších distributorů.

Máte rozepsané další tři historické romány… Jste spolumajitelem velké firmy… Jak to jde dohromady sloučit? Stane se vám třeba, že musíte z pracovního tempa utéct, protože jste dostal myšlenku, kterou jste nechtěl nechat vymizet?
To je otázka velmi na tělo a já musím přiznat, že mi prolínání mých dvou vesmírů činí čím dál větší potíže. Všechno, co jsem napsal, jsem napsal po večerech respektive po nocích. K smrti rád bych zkusil pravidelně tvořit po ránu, kdy vzhledem k tomu, že jsem ranní ptáče, je má mysl nejsvěžejší. Mít čas na psaní den po dni celý měsíc v kuse by pro mne bylo obrovským dobrodružstvím, zážitkem a dlouhými prázdninami.

Fotografie i knihy publikujete pod pseudonymem J.V. Sulla. Proč?
Dva různé vesmíry se nemají prolínat. Proto dvě jména.

A proč zrovna J.V. Sulla?
Jindra Vařeka Sulla. Sulla byl římský diktátor, který se dokázal zříci moci ve chvíli, kdy už neměl žádné nepřátele a stal se pánem světa.

Jaký vztah máte k Příbrami a okolí? Je tu nějaké místo, kde čerpáte inspiraci jak k fotografování, tak třeba k psaní?
Nevěřila byste, jaké požehnání může přinést obyčejná ranní cesta z Příbrami na Slapy fotografovi, který projíždí zvedající se mlhou, kterou se prodírají první paprsky slunce. Takových scén se nenabažíte nikdy. Co se psaní týče, tak skutečně existují místa, která na vás dýchají tak, jakoby vám příběhy přímo šeptaly. Takovým neuvěřitelným a až mystickým místem je třeba Valdek.

Co pro vás v životě znamená slušnost a čest?
O slušnost a čest se nemá smysl snažit. Člověk buď slušný a čestný je anebo není. A ještě si troufám citovat: “Neboj se ty, jenž jsi poctivý”.

A dovolte poslední otázku. Je možno některou z Vašich knih zakoupit i v některém z knihkupectví v Příbrami?
Myslím, že většina knihkupectví v Příbrami odebírá od Euromedia Group, ale bude jen na nich zda si má dílka objednají. Bylo mi řečeno, že jako první si jak „Legendu o Evě, Adamovi a lokomotivě,“ tak sbírku „Jsem otrok jen“ objednalo knihkupectví Márie Olšanské v Pražské ulici. Román Houpačka je prozatím k dostání pouze v internetovém prodeji.