PETR VAŠINA

se narodil v roce 1953. K jeho celoživotním koníčkům patří hudba, práce a lidé. Rád také chodil po horách, ale po úrazu páteře byl nucen tuto zálibu omezit. Petr Vašina má dceru a dvě vnoučata. Sám je hudebník a podnikatel.

Co říkáte na vaši nominaci?

Nechápu, proč mě někdo nominoval. Nevidím nic zásadního, za co bych měl v anketě být. Sice jsem rád, že jsem v takhle pěkné společnosti, ale opravdu nevím, co jsem provedl, že si na mne někdo vzpomněl.

Byl jste nominován především za kulturní činnost, tak zřejmě to bylo něco z této oblasti.

Je pravda, že na pořádání kulturních akcí jsem se podílel už od gymplu. Většinou se jednalo o menšinové žánry a vždycky na zcela nekomerční bázi a pro radost. Možná, že to je ten důvod mé nominace.

Jste spoluzakladatelem Spolku ve čtvrtek, který je v Příbrami velice činný. Můžete spolek stručně popsat?

Spolek jsme založili s Liborem Michvocíkem a Zdeňkem Hejkrlíkem před třemi lety opět jako nekomerční záležitost. Vznikl hlavně proto, že v Příbrami chyběla možnost prezentovat už zmíněné menšinové žánry. Je to i pochopitelné, protože na těchto akcích se nedá vydělat, tak proč by se do toho někdo pouštěl. Vyšlo nám vstříc příbramské divadlo, kavárna v kulturáku, D klub a později restaurace U Pletánků. Spolek ve čtvrtek pořádá besedy na různá témata, jazzové a folkové koncerty a další akce jako je například filmový festival Expediční kamera, Slalom na Padáku, Korzo Obora, Příbramská rocková liga a další. Za tři roky jsme udělali šedesát akcí.

V zálibách jste uvedl, že máte rád hudbu. Hrajete v nějaké kapele?

Hraji v kapele Petr, Otto a já, která hraje folkrock s bluesovými prvky. Dříve s kapelou kpt. Nemoband a ještě předtím s Příbramským Blues Bandem, dokud byl ještě naživu František Kalát. A potom mám kapelu, kde hraji jenom já. A musím říci, že spolu (smích) už hraji padesát let.

Momentálně se velmi aktivně podílíte na Příbramské rockové lize. Proč vznikla tato akce?

Dělal jsem si takový menší průzkum a zjistil, že na Příbramsku je asi šedesát kapel. Když jsem slyšel některé kapely na festivalu, který nedávno pořádal Mikuláš Pešta, říkal jsem si, že by to pro některé příbramské kapely mohla být jakási renesance a pro jiné možnost zahrát si na dobrý aparát a prezentovat se na veřejnosti. Předložil jsem záměr kolegům ze Spolku ve čtvrtek, nápad se líbil. Měl jsem štěstí, že se nápad zalíbil i kamarádům a příbramským muzikantům Davidovi Drozdovi, Markovi Kočovskému a Milanovi Hrudkovi, kteří měli na realizaci značný podíl. Hledali jsme scénu. Kulturák nepřipadal v úvahu, protože nám bylo jasné, že čtyři sta lidí nepřijde. Nakonec nám vyšli vstříc v restauraci U Pletánků. Pojali jsme to tak, že kapely mohou soutěžit o to, kdo postoupí na divokou kartu do Skutečné ligy mezi čtyřiadvacet nejlepších kapel a nebo si pouze zahraje jako host. V několika kolech hostovaly i mimopříbramské kapely a jak jsem se dozvěděl, začínají se rýsovat i možnosti recipročních společných koncertů.

Dokázal byste vysvětlit, proč v Příbrami chodí za zábavou méně lidí než je tomu jinde?

O Příbrami se vždycky říkalo, že je v tomto zmrzlá. Podle mě je to tím, že strašně rychle kvůli těžbě uranu narostla. Přišla sem řada lidí, která snad ani neměla zájem o město. Proč by se tedy na nějakých akcích podíleli. Myslím, že se to trochu za poslední dobu zlepšilo, ale stejně lidé nechodí tak, jak chodí jinde. Je to trochu boj s větrnými mlýny, ale je potřeba nenechat se odradit.

Kdybyste mohl v tomto směru v Příbrami cokoliv vylepšit, co by to bylo?

Jednoznačně postrádám v Příbrami městské kulturní středisko. Je tady fungující divadlo, galerie, knihovna, ale není tady nikdo, kdo by se staral právě třeba o menšinové žánry, zdejší kapely a tak dále. Mám trochu pocit, že se Spolkem ve čtvrtek a se všemi, co nám vycházejí vstříc, teď trochu kulturní středisko suplujeme. Je fakt, že se podařilo pár pěkných akcí, ale pořád jsou akce, na které nedosáhneme. Potřebovali bychom větší podporu.

Máte nějaký sen, který byste chtěl uskutečnit?

Z nových akcí Spolku ve čtvrtek, o které začínáme uvažovat, by mohla být zajímavá akce, nazvaná například Otevřený mikrofon. Konala by se tak jednou za dva měsíce a kdokoliv by mohl přijít s vlastní tvorbou a zahrát si prvotiny nebo novinky před publikem. Otázka je, jestli by o to byl zájem.