"Základní ošetření proběhlo při slabší narkóze a následná péče byla velmi náročná," popsala zaměstnankyně Ochrany fauny Jitka Kocíková. "Protože vystresované mládě při sebemenším vyrušení reagovalo bezhlavou útěkovou reakcí, bez ohledu na to, že utíkat nebylo kam. Jen díky největší opatrnosti ošetřovatelů se předešlo dalšímu zranění," dodala.
Ukázalo se, že zranění bylo vážnější, než vypadalo. Při úrazu došlo zřejmě také k většímu poškození měkkých tkání a cév, nohu se již zachránit nepodařilo. "Stáli jsme před rozhodnutím, zda srnče nechat utratit, nebo nohu amputovat a dát mláděti další šanci," přiblížila náročné rozhodování Jitka Kocíková.
Podle ní se názory různily, neboť obavy z další stresové reakce, která u srnčat vede velmi často k úmrtí, byly vysoké. Amputace by se pak stala pouze zbytečným zákrokem a utrpením. "Nicméně vzhledem k tomu, že srnka byla obrovský bojovník, o její záchranu jsme se pokusili. Musíme přiznat, že nás velmi překvapila její houževnatost," přiznala s úsměvem.
Večer po zákroku již srna stála na třech bězích a chroupala trávu. V současné době je pahýl již téměř zhojený. Při jeho kontrole mají tři ošetřovatelé plné ruce práce, aby mládě vůbec ve výběhu chytili a zranění se mohlo zkontrolovat. Srnka zůstane ve stanici natrvalo, její návrat do volné přírody už není možný, až se úplně uzdraví, nastěhuje se do výběhu k srnčí důchodkyni Míně.
