Diváci se mohou těšit na akrobaty z Ruska, Česka a Mongolska, kteří se představí ve vzdušných akrobaciích na šálách, vzdušném glóbu, čínských tyčích, rychlopřevlecích, plastické akrobacii a mnohých dalších vystoupeních. Vše ve zcela jiné choreografii, doplněné o vystoupení trpaslíků na švihadlech. Romantika, poetika a pohádka, to jsou podle principála cirkusu Jaromíra Joo tři základní hesla letošního turné s názvem Alenka v říši cirkusu.

Co se od loňska změnilo?
Diváci uvidí deset trpaslíků. Má to nesmírný úspěch. Nerad bych to rozváděl. Je to něco, co žádný cirkus u nás nemá.

Jak dlouho se na zavedení novinky, jako jsou například ti tajemní trpaslíci, připravujete?
Jak jezdíme po celém světě a navštěvujeme ty nejlepší podniky, sleduji reakci publika a pak to realizuji u nás.

To znamená, že každý rok musíte vymyslet nějakou novinku, abyste nalákali diváky, kteří čím dál častěji, alespoň v Česku, obrací každou korunu…
Tak třeba na trpaslících už děláme třetí rok. Lidi se to musí opravu naučit, to není jednoduchá věc. Třeba teď už připravujeme program na příští rok. Nesmíme zklamat. Dostat se nahoru je těžký, ale udržet se tam je ještě těžší.

Lidi vás mají rádi. Jak na příjezd cirkusu reagují?
Tak třeba teď v Berouně, kde jsme byli před Příbramí, minimálně deset lidí na mě pokřikovalo, že se těší a co máme nového. Víte, jak je to příjemný? A taky to zavazuje.

Cirkusů je spousta, ale jak mají lidi poznat, který je ten dobrý?
Na to se mě spousta lidí ptá. Když má cirkus dva přívěsy, prostě malé zázemí, tak nemá cenu tam jít. My tu máme všechno – závodní kuchyň, švadlenu, sprchy, prostě všechno, co člověk potřebuje. To se přirozeně projeví i na kvalitě programu. Dokazuje to, že máme naprosto vyprodáno, často posíláme lidi domů, protože se nevejdou. Kdybychom je loni zklamali, letos nepřijdou. To je odpověď na všechno.

Přitom, jak jsem už zmínila, lidi víc přemýšlejí, za co utratí…
Cirkusy jsou v krizi, ale já tady mám přes tisíc lidí. Vždyť se podívejte u obchoďáků, za co lidi utrácejí. Já krizi zaplaťpámbu nepociťuji. Je to možná i tím, že ani v zimě nestojíme a neoddáváme se jen barvení maringotek. Připravuje se program, kostýmy, muzika, choreografie. Většina mých artistů odjíždí do celého světa.

Máte čtyři šikovná vnoučata, která diváci samozřejmě uvidí v programu, ale vystoupí i vaše dvouletá vnučka? Jak se takhle malé dítě učí akrobacii?
Ano! To je moje hvězda. Víte, dítě dělá to, co vidí u rodičů. Takže mě napadá otázka toho, jak hodně se v téhle republice krade. Kde se to lidi asi naučili? (směje se)

Víme o vás, že jste cestovatel a vždy si z cest přivezete zajímavé zážitky. Kde jste byl naposledy?
Navštívil jsem Kambodžu a Omán. Na víc nebyl čas. Měli jsme mít v Americe vystoupení s papoušky, ale raději jsem jel na natáčení Manéže Bolka Bolívky, taková nabídka se neodmítá.

Vždycky, když se mluví o dětech, rozsvítíte se. Oproti jiným dědečkům máte rodinu neustále u sebe a přesto vás to neštve…
Asi už dědkovatím nebo co. Pozorovat vnoučata, to mě baví asi nejvíc. Mám tři vnuky a jednu vnučku. Ale potřeboval bych jich asi tak patnáct, aby všichni pracovali. (směje se)