Poprvé vychází do ulic řehtáči na takzvaný Zelený čtvrtek. Nejinak tomu bylo v obci Libčice na Novoknínsku. Tak jako od nepaměti i letos na Zelený čtvrtek se děti sešly odpoledne u Rambousků, aby svými řehtačkami nahradily hlas zvonů, které odlétají na Velikonoce do Říma. Letos je neodradilo ani ošklivé a deštivé počasí.

Dodržování této tradice na vesnici popsala podrobně Jana Kolková: „Nikdo neví, kdy se vlastně začalo s řehtáním, ale tato tradice se tu drží již mnoho generací. Děti začínají řehtat na Zelený čtvrtek v 15 hodin a pak ještě v 18 hodin. Obejdou celou vesnici a nevynechají jediné stavení, kde by nezařehtaly. Pak vyjdou na kopec ke kapličce sv. Jana a Pavla, kde se společně pomodlí Otče náš. Třikrát oběhnou kapli kluci a třikrát i holky. Pak se zapíše docházka a domluví se další sraz.“

Na Velký pátek pak jdou děti řehtat už v pět hodin ráno, potom v poledne a ještě v 18 hodin. Večer na Velký pátek se ještě volají strašidla. „Jsou to lesní duchové, které děti trochu postraší. Kde se vzal tento zvyk a proč, nikdo neví. V kronice se o něm nikde nepíše.V pátek už jde celkem tak 30 až 40 dětí. Ale v osmdesátých a devadesátých letech nás chodilo i 75,“ připomněla Jana Kolková s tím, že naposledy se jde řehtat ještě na Bílou sobotu ráno v pět a dopoledne chodí děti po vesnici společně koledovat.

V každém stavení je lidé už vyhlížejí. Děti si vykoledují několik nůší vajec, bonbóny i peníze. Ty pak rozdělují Kapelníci – starší chlapci, kteří dohlíží na děti a vedou celý průvod vsí – podle docházky, kterou si pečlivě zapisují.

Na Velikonoční pondělí chodí kluci vymrskat děvčata pomlázkou, aby neuschla a byla celý rok zdravá a na přestupný rok si úlohy vymění.

„I když dětí každý rok ubývá, věřím, že tato tradice se bude udržovat i nadále. Přežila přeci jak konec století, tak i tisíciletí,“ dodala Jana Kolková z Libčic, kde žije asi 230 obyvatel.