Kliknutím zvětšíteJaké máte pocity po schválení zákona o národních parcích?
Nenapadlo by mě před tím, jaký odpor proti schválení toho zákona nakonec bude. Pak se to vlastně všechno protklo v senátním protinávrhu, který skutečně, kdyby byl schválen, tak by z národních parků zůstal vlastně jen název, ztratily by úplně obsah. Protože se v něm neskutečnou kombinací různých změn několika paragrafů nastavovaly podmínky, že by ta krajina byla v některých věcech i méně chráněná než v chráněných krajinných oblastech. Senátoři úplně jako by nevěděli, k čemu národní parky vůbec slouží, že jsou to místa, kde člověk nehospodaří, kde sleduje divokou přírodu. Ale pořád se snažili nacpat do toho území nějaký rozvoj, který v jejich návrhu nebyl nikde definovaný. Šlo o zhodnocení pozemků, které dříve skoupili spekulanti a lidi napojení na některé politiky, otevření dveří k převedení těchto pozemků na stavební parcely. A kolem senátního návrhu se soustředil velký tlak na to, aby byl schválen, což se naštěstí i díky obrovské podpoře veřejnosti, kterou jsme měli, nestalo. Poslanci schválili návrh zákona, který v podstatě přináší celkem rozumné změny a není nijak extrémně revoluční.
A jak zákon ovlivní Národní parky?
Ustanovuje to, co je běžné v národních parcích, že má být minimálně polovina parku ponechána nerušenému vývoji přírody. Zavádí tam jasný režim v jednotlivých zónách, podle našeho názoru mohl být třeba přísnější, ale i tak jak to je, tak je to krok dopředu, protože dosud režim jednotlivých zón, včetně nejpřísněji chráněné I. zóny nebyl úplně jasně v zákoně napsaný. A právě s tím dříve souvisely všelijaké spory, jestli se má nebo nemá kácet v I. Zónách. Často záleželo na výkladu nebo spíše na nerespektování právního výkladu předchozí ho zákona. Pak je tam také úplný zákaz dalšího rozprodeje státních pozemků na celém území národních parků. To zabrání dalšímu potenciálnímu převádění státních pozemků do rukou developerů a tlaku na novou výstavbu. Takže já jsem rád, že Národní parky mají zákon, který jim skýtá v podstatě kvalitní právní základ pro ochranu unikátní přírody.
A co bude se bude ohledně zákona o ochraně přírody a krajiny dít dále?
Teď se bude rozhodovat o podzákonných předpisech – o vyhlášení takzvaných klidových oblastí, o zásadách péče, bude se rozhodovat i o územním vymezení jednotlivých zón ochrany přírody. To znamená, že se určí, kde bude přírodní zóna, kde bude zóna přírodě blízká, kde bude zóna soustředěné péče a kde bude zóna kulturní krajiny. Je to tak, že zákon je takovým prvním krokem a teď bude ještě záležet na těch podzákonných předpisech, protože to se dá udělat dobře a samozřejmě také špatně. Teoreticky, já si to tedy neumím představit, ale je možné, že nová zonace by mohla být udělána tak, že by přírodní zóna nechránila ani to, co teď nejpřísněji chráněné je. Ten zákon sice říká, že je cílem chránit alespoň půlku rozlohy národního parku, respektive přírodu v ní v jejím nerušeném vývoji, ale háček je v tom, že neříká kdy. Neříká, že to musí být hned, říká, že je to cíl. Takže to teoreticky příští ministři životního prostředí mohou donekonečna odkládat a stále říkat, že je to jejich cíl.
Je možné, že tento zákon byl uměle medializován, že vznikl takový boj proti němu, aby se pozornost odvedla od stavebního zákona, který zamezí přístupu veřejnosti k rozhodování o výstavbě nových objektů?
Já si myslím, že to takhle nebylo cíleně vymyšlené, ale prakticky to tak zafungovalo, protože jsme se hodně soustředili na ten zákon o ochraně přírody a krajiny, který měnil pravidla péče o národní parky a mezi tím téměř současně při zasedání parlamentu prošly pozměňovací návrhy k novele stavebního zákona, které vyloučily z územních a stavebních řízení veřejnost.
Takže tam vlastně vznikla situace, že všichni slavili kvůli zákonu o ochraně přírody a krajiny a teprve v té chvíli se ozvaly první hlasy, co jiného se vlastně potichu schválilo?
My jsme o tom věděli. Ale nevěnovali jsme tomu takovou kapacitu, protože jsme tomu nevěřili, že by pozměňovací návrhy poslance Jaroslava Foldyny z ČSSD mohly projít. Vláda má v programovém prohlášení, že nedovolí oslabení účasti veřejnosti. A přesto ANO i Sociální demokracie s podporou ODS ten zákon s doplněnými pozměňovacími návrhy nakonec schválily. Flagrantně porušili slib vlády, který daly.
A jde proti tomu ještě nějak bojovat, nebo to nějak zvrátit?
Ústavní stížností. Až se ukáže, že se lidé vlastně nemohou ani tam kde žijí bránit proti změnám územních plánů, které budou povolovat další a další zástavbu krajiny, developerské projekty, proti výstavbě průmyslových podniků za jejich domy a tak dál. Na základě takových případů pak zkusíme předložit ústavní stížnost.
A uvažujete o tom, že stížnost podáte?
Ano. Ale na kolik to podání k Ústavnímu soudu může být úspěšné, to nevím. A asi to bude nějakou dobu trvat. Nicméně zkusíme i jiné možnosti.
A teď, abychom rozhovor trochu přesměrovali.
Co vy a léto, jak si ho užíváte a co plánujete?
Tak já si ho zatím užívám pracovně. Doháním to, co jsem nestihl na dvoře, na zahradě. Takže pleji, okopávám stromky. Chystám se s dětmi na tábor. Ony jezdí na skautský tábor a my rodiče ho vždy pomáháme stavět a pak zase bourat. A v srpnu si beru dovolenou, kdy pojedeme na Šumavu. Tam se odstřihneme od světa. Na chalupě v lese nemáme vodu ani elektřinu, tak si tam užíváme klidu. Také tam budeme dělat výlety a houbařit, jestli tedy houby vůbec porostou. A nějakým opravám a údržbovým pracím na chalupě se nevyhnu.
Šárka Spáčilová
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
