Někteří muži tvrdí, že žena v žádném případě do vojenské uniformy nepatří. Pro někoho je to dnes už docela normální věc.

Proč drobná žena toužila být „vojandou“? Co ji na životě v armádě lákalo? Na to jsme se Ivany Odlasové zeptali den před odjezdem do Kosova.

Po kolikáté jedete na zahraniční misi? Těšíte se?
Je to moje úplně první mise a moc se těším. Je to můj sen.

Na co konkrétně se těšíte?
Těším se na poznávání lidí a života v té zemi. Zálibu v armádě mám už odmala. Chtěla jsem být voják nebo policistka.

Jak dlouho trvalo, než se vám ten sen splnil?
Trvalo to dlouho. Původně jsem chtěla do armády hned po škole. Chtěla jsem jít na policejní akademii, jenže v té době to nebylo možné. A tak jsem se rozhodla pro obchodní školu. Po tom jsem ještě nějakou dobu pracovala jako civilní zaměstnanec. Než jsem se dopracovala k armádě, trvalo ještě tak šest let. Vyloženě jsem ty roky ztratila civilním životem. (smích)

Váš úkol v armádě je jaký? Kolik let už sloužíte?
U armády jsem už čtyři roky. Tady na základně v Jincích pracuji jako starší meteorolog u raketometné baterie. A v Kosovu budu u strážního družstva.

Můžete popsat, co to přesně znamená? Co vás v misi čeká za úkol?
V Kosovu budu hlídat základnu a zkoumat lidi, kteří vejdou na základnu.

Ivaně Odlasové je jednatřicet let. Je svobodná. Už od dětství je její velkou zálibou fotbal. Vystudovala obchodní akademii, ale toužila stát se vojákem.